Pochi dollari per Django (1966)

Klasický představitel ostrých hochů Anthony Steffen zde tradičně jako Django (podle všeho poprvé) v režijním tandemu Klimovsky/Castellari (?) v příběhu ukradených peněz a krvavém konfliktu mezi farmáři a honáky. Anthony je sympaťák s šerifskou hvězdou , hraje na svoje standarty celkem dobře. Pak je tu ještě Frank Wolf jako farmář/skrytý bandita který je tak nějak mdlý a tuctový. Pěkná hudba (Carlo Savina) a rozumná stopáž. Docela se na to příjemně koukalo ale kromě intenzivní závěrečné přestřelky to všechno zapadá do dobového průměru u kterého si můžete v nedělní odpoledne žehlit trenky a podřimovat. Prostě obyčejná Steffenovka. Nic víc a nic míň. 

Il diavolo nel cervello (1972)

Po otřesném zážitku spojeném s Hollywoodskou , přeplácanou a jistě nechutně předraženou sračkou jakou poslední Muži v černém rozhodně jsou (opravdu nedoporučuji) je tento na první pohled nenápadný příspěvek do subžánru giallo skutečně balzám pro mou ztrápenou duši. Sergio Sollima měl skvělou reputaci a dokázal v jakémkoliv žánru vytvářet kvalitu ať už šlo o Western či Poliziottesco. Jeho žlutý příspěvek není výjimkou. Kdo však čeká vizuální hrátky alá Mario Bava či brutalitu Argenta či erotiku Martina , bude velice zklamán. Žádné vraždy a jenom minimum krve. Ďábel v mysli je civilní záležitost se skvěle vystavenou zápletkou, která se obejde bez mnoha žánrových znaků a lákadel na které je fanoušek zvyklý. Sollima se opírá především o silný a mysteriozní příběh jedné vraždy která na první pohled vypadá jednoznačně , ale postupně zjišťujeme že nic není takové jako se na první pohled mohlo zdát. Víte že nerad vyzrazuji děj tak jenom povím že jsem do poslední chvíle netušil kdo je vrahem a to jsem v tomhle ohledu přeborník který vraha odhalí většinou velmi brzy. Herecké obsazení je nevšední a příjemně neokoukané. V hlavní roli Keir Dullea (astronaut z Kubrickovo 2001) , Stefania Sandrelli či Micheline Presle odvádí dobrou práci. Hudební doprovod obstaral režisérův dvorní skladatel , legendární Ennio Morricone který má nepochybně ve svém katalogu významnější práce ale tohle hudební score dotváří atmosféru celého filmu velmi dobře. Zamrzí jen hrozná kvalita kopie jelikož film nevyšel do dnešních dní z mě nepochopitelných důvodů na dvd. Zato kdejaká mrdka...ale darmo mluvit. Takže, nejedná se o žádné zásadní dílo ale kdo má rád podobně laděné záležitosti , určitě neprohloupí.

8/10            

RUSH (1983)

V roce 1983 byly rockoví giganti z Kanady na turné ale o nich tento článek nepojednává. Tonino Ricci , Italský režisér s nevalnou pověstí obohatil světovou kinematografii svým dílem vezoucím se na tehdy populární vlně populárních post-apokalyptických akčních hitů Mad Max či Escape from the NY. A stejně jako kolegové Castellari , Sergio Martino či Joey D'amato i on si chtěl přihřát polívčičku a vydělat nějaký ten mrzký peníz. Do toho si ještě pustil First Blood , obsadil první svalnaté dřevo které se trochu podobalo Slyovy a show mohla začít. Je důležité poznamenat že spřízněná díla všech výše jmenovaných pánů vypadají ve srovnání s Rushem jako Hollywoodské blockbustery nejvyššího ranku. Tady mistrovy stačilo pár opuštěných budov , skleník , vodní elektrárna , jeskyně , pár komparsistů ,vyřazené vojenské džípy a Post-apo Rambo může začít. Již před lety jsem propadl estetice braku a dokážu si užít film který je tak špatný až je zábavný. Rush toto kritérium dostatečně splňuje. Samotářský bojovník (snesitelný Bruno Minniti) bloudí kontaminovaným , zpustošeným světem ve svém džípu když tu se připlete do cesty militaristické korporaci která zotročuje nevinné duše , nutí je dřít na své základně kde jako jediní mají přístup k čisté vodě. Celé to vede ďábelský Yor (Gordon Mitchell) který zničí vše co se mu postaví do cesty! Náš hrdina se však rozhodne uprchnout , osvobodit otroky a rozstřílet všechny hajzly na sračky! Brakový nestor Mitchell přehrává jako o život a v jedné jediné akční sekvenci kterou má místo něj bojuje kaskadér a tvůrci to ani nemaskují a je jim jedno že típek vypadá jinak než Mitchell! Prostě krása! Akční sekvence mi nedají nevzpomenout na Žhavé Výstřely 2. Ale tohle je chvílemi snad ještě větší sranda. Rush se s tím prostě nemaže a filmaři taky ne. Studio Canon by se zastydělo. Teď zbystřete , jelikož po boku našeho hrdiny bojuje Spencer-Hillovský kaskadér Riccardo Pizzuti který zde má vcelku prostor. Nejdřív to vypadá že bude našemu gerojovy komplikovat život. Dojde dokonce i na bitku ve stylu populární dvojce ale pak se s ním spojí a podnítí vzporu v táboře. Pak je tu ještě  Osiride Pevarello jako otrok Homer kterého také známe především z filmů BS/TH. Jiní ehm herci nestojí ani za zmínku. Hudba je vykradená z Fuga del Bronx a myslím že i z Fulciho rozparovače z NY. Je to dostatečné krátké a tak sympaticky přímočaré že to alespoň jednou zvládne i průměrný nadšenec osmdesátkových akčních filmů. Skutečně však mrzí že rozpočet je tak mizerný , chybí více známých tváří , lepší výbuchy (tady jsou fakt tragický) a triky ale to bych asi žádal mnoho. V takovém tom ranku Edwoodovské zábavy se jedná o oddechový trash u kterého se několikrát zasmějete a to mnohdy stačí ne?

6/10

Quel caldo maledetto giorno di fuoco (1968)

Tohle že je v top 20 nejlepších špaget Quentina Tarantina? Proboha proč?  Příběh na pozadí občanské války (ze které vidíme kulový) kde unylý Robert Woods pátrá po rotačáku a jeho vynálezci který byl unesen míšeneckým grázlem a za nímž něco víc je zmatenější než ukrajinský brigádník první den ve fabrice na lisování plastu. Slibný úvod vraždy seveřanských delegátů je brzy zazděn nepřehledným pátráním hlavního hrdiny kdy mu pomáhá zubař-agent v utajení (?) Roberto Camardiel který působí dojmem slibného komedianta jenž mohl film příjemně odlehčit kdyby ho tvůrci neodsunuly na vedlejší kolej. Woods působí jako statický dřevo který nelogicky skáče z jedné scény do druhé a člověk mu tak nějak vůbec nefandí a má ho na salámu. John Ireland alespoň pekelně přehrává. Má mindráky z toho že je mestic a neustále nadbíhá jedný nesympatický huse která ho totálně ponižuje. Jako bídák je ale nic moc a je vidět že taky nevěděl kam se příběh ubírá. Akce je tu minimálně a když už tak naprosto katastrofálně sestříhaná. Ten slavný kulomet o kterým tu všichni básní jako o hvězdě smrti která zvrátí vývoj války je použitý na konci a je nebezpečný jako prskavka při štědrovečerní večeři. Piero Piccioni používá ty svoje typické hammondy a celkově by se hudba hodila spíše do jazzového klubu než k Westernu. O scénáři se nemá cenu zmiňovat. Zápletka je tak komplikovaná a zmateně podaná že samotný režisér v tom nemohl mít jasno. Nebaví mně vypisovat všechny nesmysly a nelogičnosti to by bylo na dlouhatánský článek a jelikož mě film vůbec nebavil tak se o něm nebudu sáhodlouze rozepisovat. Na konci jsem se už jenom smál jak nechtěně směšný to bylo. Nejzajímavější moment filmu je skutečně ta známá scéna kdy si Woods vyndavá kulku z ruky a to je taky jediný zapamatováni hodný moment filmu. Přijde vám článek odfláklý? Už sem to chtěl mít z krku :-D.

3,5/10

  

Django il bastardo (1969)

Vybírám náhodně podle názvu a bastard Django mi zní jako pěkná drsňárna. Aby ne když v tak často omílané a oblíbené úloze hraje Anthony Steffen. Přiznejme si , Anthony nikdy nebyl žádný Brando (čestná výjimka - giallo v duchu Argntovské "zvířecíˇ"trilogie Sette scialli di seta gialla ) ale když mu tvůrci dokázaly napsat padnoucí úlohu tak jsem s ním nikdy neměl problém. Tenhle film a tato role patří zatím k tomu nejlepšímu co jsem měl tu možnost s Tondou vidět. Jasně že je to nízkorozpočtový béčko s hrozně přehrávajícími komparsisty ale primitivní příběh o pomstě záhadného pistolníka je zabalen do atmosferického a lehce hororového hávu a já mám pro tyto netypické záležitosti jako Se sei vivo spara (67) či E Dio disse a Caino (70) zvláštní slabost. Režisér Sergio Garrone dokáže vykouzlit hutnou atmosféru a celou podívanou má pevně ve svých rukou. Řada momentů má až komiksovou stylizaci a temný mstitel Django je vždy jejich středobodem.

 Někde se vynoří a záhy zmizí jako duch. Nebo snad je? To je největší devíza tohoto filmu. V dalších úlohách Váńova sestra Rada Rassimov která je v pohodě a nijak neobtěžuje. Jako hlavní bídák je tu nějakej Paolo Gozlino který je podprůměrný a zaujal mě jen tím že trochu vypadal jako starší Fabio Testi ale zato Luciano Rossi jako bratr hlavního padoucha exceluje. Ten jeho deviantní výraz nemocného chovance ústavu pro duševně choré je parádní. Titulní song je vtipně vykradený Bond theme a hudba jako taková není příliš výrazná ale zase nikterak rušivá. Musím říct že i přes zjevně nízký rozpočet se jedná o stylovou oddechovou pecku pro nenáročného fanouška. A na závěr jsem si vzpomněl že kdysi před mnoha lety jsem se někde dočetl že byl tento film inspirací pro Eastwooda a jeho Tuláka ze širých plání. Ale možná se pletu.

7,5/10 

Tenkrát v Itálii...

Konečně jsem si našel vzácnou chvilku taky něco napsat. Spaghetti Westerny zbožňuji ale popravdě jsem tento ikonický žánr poslední desetiletí (!?) nechutně zanedbával. Tu a tam si pustím své srdcovky ale do nových teritorií se nepouštím. Postupně se snažím odbourat svůj zažitý předsudek že vše podstatné jsem již viděl a nemá cenu ztrácet čas s ubohými napodobeninami slavnějších snímků. A to nejsem žádný matador. Na csfd se najdou borci co viděly nespočetně více Italo - Westernů a zřejmě stále hledají ty skryté perly na dně hnoje. No a myslím že se připojím. Navíc musím tu a tam psát jinak se z toho každodenního života dočista zblázním :-) Začínám být po třicítce až nechutně nostalgický a s láskou vzpomínám jak jsem si jako děcka hrál na kovboje a poslední dobu se snažím ty bezstarostně naivní časy oživit. Takže se s chutí opět pouštím do této vzrušující éry Italské kinematografie.     

Sandálový Maraton se Stevem Reevesem

Po prvním Herculovy jsem napsal že dám peplum žánru ještě šanci a nějak se to postupně zvrhlo v Reeves mánii:-D. Vybíral jsem filmy s ním , jelikož je mi tento svalovec celkem sympatický a hrál ve filmech s největšími rozpočty a na většině se podílely zajímavý tvůrci , pozdější režisérské špičky. Ve výsledku jsem vlastně celkem spokojen. Největší zápory ve všech filmech vidím v mnohdy mdlých výkonech a nezajímavě napsaných vedlejších postavách. Všechny filmy táhne Reeves sám a není nikdo kdo by mu (až na vzácné výjimky) sekundoval. A jako největší překvapení vidím mnohdy technicky skvěle provedené bitevní scény či efektní katastrofické scény jako zkáza Pompejí či vypálení Troji. Namasírovat imaginární svaly a jde se na to!

Ercole e la regina di Lidia (1959)

Ve všech aspektech vlastně lepší než první díl. Větší rozpočet , ucelenější a zajímavější děj , epické davové scény. Přesto převládá podobný pocit. Hlavní hrdina nám přijde o pamět a na většinu filmu se stane naprosto postradatelným. Jeho úlohu převezme Ulysses ( Gabriele Antonini) který je celkem zábavný a mnohem výraznější než v prvním díle. Celkově část na ostrově je vizuálně zajímavý a trochu znepokojivý (je z toho hodně cítit Bava) ale jako u prvního filmu část s amazonkami to v podstatě natahuje a zdržuje od hlavního konfliktu v Thébách epický ale takový nedotažený. Takže dva filmy o Herculovy celkem zklamání.

6/10 

Gli ultimi giorni di Pompei (1959)

Jedna z prvních Leonových režisérských prací zde společně s Mario Bonnardem a Sergio Corbuccim jako scénáristou (!) převedly slavný příběh o zkáze města jako zábavný akční film s opravdu nesmrtelným ústředním bouchačem , římským legionářem Glaucusem který musí odhalit pravdu o násilné smrti svého otce která na první pohled ukazuje na křesťany ale postupně rozryje spiknutí nejvyššího rázu. Reeves je tady opravdu na úrovni Supermana. Zabije krokodýla holýma rukama , v hroutících troskách města zachrání dítě bez škrábnutí , prostě prdel. Děj je přímočarý a nabitý akcí. Protivníci jsou vcelku slušní.  Technicky je film na tom špičkově. Finální zkáza stojí opravdu za to. Pompeje doporučuji.

8/10  

La Battaglia di Maratona (1959)

Turneur a Bava natočily epickou , přímočarou podívanou plnou dobře provedených akčních scén (ta námořní pod vodou to bylo něco) kde naprosto nadpozemský Reeves kosí úlisné Peršany po desítkách a shazuje na ně tunové balvany holýma rukama a ještě u toho nevypadá trapně ale naprosto přesvědčivě což je asi největší devíza tohoto herce.  Což je třeba ocenit jelikož o spoustě jeho pokračovatelů tohle napsat rozhodně nemůžu. Bitva o Maraton určitě jo.

7,5/10 

La guerra di Troia (1961)

Velká slabota. Steve má nepochopitelně málo prostoru , casting podivný (Arturo Dominici jako Achilles!?) a především bitevní scény jsou tak fušersky a nudně natočeny že jsem měl chuť použít rychloposuv. Další postavy jako Odysseus či Paris byl vyloženě na pěst. Děj není také nijak překvapivý. Trochu to zvedá závěr v hořící Troji ale i tak mě tenhle film bavil ze všech nejméně.

4,5/10

Le fatiche di Ercole (1958)

A jdeme na to. Předevčírem jsem po dlouhé době zhlédnul podle všeho zásadní snímek žánru Peplum  - La faticha di Ercole kde svými naolejovanými bicáky učaroval publiku charismatický sympaťák Steve Reeves a tak se na Apeninském ostrově spustila nekonečná vlna filmů kde se nabušení rekové prohání v rouškách a zvedají papundeklové balvany. Není to mé první setkání s tímto žánrem. V mém dětství běžel na český televizi Romulus a Rémus (zde také účinkuje Reeves) a co si pamatuji , tak to bylo podařená záležitost. Z paměti ještě vytáhnu VHSku -  Moloch (myslím že hlavního bídáka daboval Hrušínský) u kterýho už nevím a Leoneho Rhodský kolos který mně skutečně bavil. A tak jsem měl od Hercula velká očekávaní které však bohužel nenaplnil. Začněme klady a tím je opět zmiňovaný Mr Olympia Reeves který měl zřejmě dar přesvědčivě ztvárňovat udatné reky aniž by působil směšně či teatrálně což se cení. Pak vytáhnu super kameru (Mario Bava!) , majestátní hudbu (Enzo Massetti) a veterán Arturo Dominici (např. La Maschera del Demonio) jako zrádný Erysteus. A přecházím k nedostatkům. Naprosto nejvíc mě sral zmatený a podle mého názoru nedotažený scénář. Proč jsme proboha takovou dobu na ostrově Amazonek a neplavíme se dál za rounem? Jo vlastně jsem zapomněl napsat že je to o výpravě za zlatým Rounem s mdlým Jásonem a jeho posádkou nevýrazných a zaměnitelných bouzků. Mají přeci kosit bájné netvory a překonávat příkoří které jim bohové přichystají a ne natáčet levnou Italskou romanci. Asi je to tím že tu není Harryhausen a prachů zřejmě nebylo tolik. Všeopět zachraňuje ústřední bijec který nám tu a tam něco předvede. A ještě Jásonova závěrečná bitka s tou Godzillou(?) nebyla špatná. Nechápejte mně špatně. Není to špatný film přátelé , dokonce v porovnání s Canoňáckým Herculem s tragickým Ferringem se jedná dokonce o Občana Kanea ale čekal jsme daleko nápaditější děj a více akce. Místo toho je to tak na půli cesty. Dám ještě dvojku a uvidím jestli budu mít potom chuť na další sandálovej flák.

5,5/10

Fuga del Bronx (1983)

Bronx v ohrožení! Hamižná korporace v čele s prohnilým prezidentem (Ennio Girolami) se snaží srovnat Bronx se zemí a vystavět na jeho místě ráj pro boháče. Ten však stále obývají zbytky neústupných gangů které se zuby , nehty brání. Snaží se je eliminovat vyhlazovacím komandem kterému velí veterán Henry Silva! Brutální padouch jak má být! Mezitím Trash (Mark Gregory) který přišel o gang žije jako psanec a snaží se přežít v ulicích kde vládne teror a smrt. Ta zastihne i jeho rodiče které usmaží Silvovo jednotky na karbanátek když odmítnou opustit svůj brloh. Začíná tak pomsta! 

Musím s potěšením napsat, že se konečně jedná o tu správnou akční jízdu. Konečně se Enzo vykašlal na nesmyslné čvachtání a  šlápl na pedál! Samé přestřelky , uškvaření plamenometem ,výbuchy a zpomalovačky alá Sam Peckinpah či tu a tam rozmašírovanej ksicht.  Podle imdb se body count vyšplhal na číslo 174  ale nedivil bych se kdyby bylo mnohem větší! Hlavní geroj sice zůstal stejným necharismatickým polenem jako v prvním díle ale konečně koná nějakou akci a nemá čas se producírovat jako štětka. Není však na to sám. S kapitalisty mu pomáhá bojovat Italská verze Ramba Giancarlo Prete jako Strike , odborník na výbušniny a střelec každým coulem. Zvláštní je , že v Nových Barbarech byl jako hlavní postava neuvěřitelně nesympatický a směšný ale vedle Gregoryho je to úplný Al Pacino :-D. Ještě má synáčka Juniora co klade výbušné pasti a pomáhá zatápět padouchům v kombinézách. A nato že je dítě tak pořád hraje lépe než Gregory. Jednoho z čelních představitelů gangu tu ztvárňuje Oikův oblíbenec Antonio Sabato. Vypadá jako pirát , šklebí se jako Calibos ze Souboje Titánů a má k mému překvapení na čtyřicátníka slušně vypracovanou postavu. Ale hrát se nenaučil. Musím vyzdvihnout povedenou hudbu za kterou stojí Francesco de Masi. Castellariho rukopis je značný , děj přímočarý ale naprosto dostačující. Oproti jedničce celkově obrovský progres. Je to poctivé Akční béčko které si na nic nehraje a především baví a to je u tohoto žánru podstatné. Jako nenáročná zábava ideální volba. A klidně přeskočte jedničku. 

                                     

 7,5/10  

1990: I guerrieri del Bronx (1982)

Joo v roce devadesát to byla řežba. Vzpomínáte jak tenkrát v Bronxu vládl chaos a brutalita a gangy si to rozdávali mezi sebou na každém rohu? Zě ně? Nevadí , Enzo a jeho parta vás tam přenesou!
A víte jak natočit Italský osmdesátkový post-apokalyptický akčńák?

- vybrakuj Carpiho Utěk z N.Y. , sérii Mad Max  (v tomto případě i Warriors)
- navlíkni aktéry a kompars do těch nejujetějších a nejsměšnějších 80s sado maso hadrů ve kterých by ses styděl i na maškarním a nezapomeň na extravagantní účesy
- použij tu nejodpudivější a nejinfantilnější synth/disco hudbu
- makety musí bouchat , tu a tam useknutá hlava či končetina.
- scénář nesmí dávat logiku , nikdo nesmí vědět co hraje a o co jde
- ve vedlejší úloze musí hrát George Eastman nebo Fred Williamson a nejlépe oba dva najednou
- do hlavní úlohy obsaď neznámého , necharismatického a trapného buzíčka

Tadáá a vyjdou ti z toho třeba Bojovníci z Bronxu.
Už jsem něco z této produkce viděl. Nedávno zrovna třeba 2019: Noví Barbaři také od Castellariho. Byla to stupidní ujetost s šílenými scénami a nulovým dějem , která však po většinu času bavila svou demencí. Bojovníci z Bronxu splňují vše co jsem vypsal , mají dokonce velice stylový titulky které jsou skoro za hvězdičku ale bohužel nejsou zábavní! Pořád se kecá a kecá a samozřejmě o úplných hovnech. Přitom když dojde tu a tam na akci tak je udělaná poměrně dobře. To byla vždycky Castellariho přednost. Bohužel takových momentů je poskrovnu.

Mr. Style

Největším kámen úrazu je hlavní představitel Mark Gregory jako vůdce motorkářského gangu Raiders s trefným jménem Trash. Nejen že nemá o herectví ani páru ale chodí jako by měl v zadku zaraženou násadu od košťete a není ani kdovíjaký ranař. Dokonce nám i zapláče! Fred Williamson jako nigga vůdce konkurenčního gangu se na začátku jen tak mihne a do děje se zapojí až pomalu ke konci.Zato můj miláček George Eastman nezklamal. Je to vůdce gangu jehož členové jezdí na kolečkových bruslích (!) a má naprosto otřesnej oblek jak z  Flashe Gordona. Navíc to korunuje naprosto stylovým (rozuměj ujetým) účesem. Ale tvůrci ho do filmu bohužel nacpaly jenom na několik minut a ještě ho nechají tak trapně zhebnout. Je tu i Joshua Sinclair v nazi uniformě kterého známe z režisérovo předchozích filmů. Hlavního padoucha Hammera hraje Američan Vic Morrow který se v Bronxu opravdu narodil. A je to slušnej zmrd co našim hrdinům neustále zatápí.  Další ehm herci mi přišli nepodstatní. Nato že má film hodinu a půl tak mi připadal že má asi čtyři hodiny. Málo akce = málo zábavy Je z toho cítit velice omezený rozpočet. Například je vidět že v Bronxu funguje normální doprava i když podle děje má být izolován od zbytku města.Ale i tak má tato céčková vykrádačka určité kouzlo. Můžete se těšit mimo jiné na gang stepařů a policejních jednotek co používají plamenomety k oslepování (?!) či bojovnice v obleku dominy ze sado-maso salonu. Je to ryzí trash (hehe) ale scénář měl být mnohem akčnější. Takhle je většina scén zralá na rychlo-přetáčení a to zamrzí. Z daného žánru u mne stále vedou D'Amatovo pecky Anno 2020 - I gladiatori del futuro (1982) či Endgame Bronx lotta finale (1983). Na tyto kultovky rozhodně bojovníci nemají. Ale dost keců , jde se na druhý díl!

4/10

Al Festa - Living After Death - Zombi 4 Soundtrack (1989)

Film je trash jako poleno který kvalitní film nevidělo ani z rychlíku ale fanoušek žánru se občas rád zasměje. Soundtrack k tomuto zábavnému výtvoru vytvořil hudební skladatel Al Festa a podle mého je to už roky návyková pop rocková pecka která mohla bourat světové žebříčky ale nějakým nedopatřením uvízla v téhle obskurní podívané určené pro několik otrlých jedinců. Living aftr dééééth! :-)

L' Assassino... è al telefono (1972)

Tak tu máme po dlouhé době zase nějaké to giallo. Režisér Alberto de Martino má pověst schopného i když nepříliš originálního tvůrce. Může za to podle mého vykrádačka Antikrist (1974) kde do puntíku obšlehl slavného Exorcistu. I když zábava to nebyla špatná. Poté jsem viděl Il Consigliori (1973). Tomas Milian a Martin Balsam vs Mafie. Kvalitní poliziotteschi. Tady je největším lákadlem slavný Telly Savalas. Kdo však čeká krvák alá Argento či Bava bude zřejmě zklamán. Vrah na telefonu patří do skupinky těch pomalejších , nekrvavých záležitostí. Hlavní hrdinka (Anne Heywood) díky šoku utrpěla ztrátu paměti a zapomněla pět let svého života. Její přítel Peter zemřel za záhadných okolností a ve střípcích její paměti se neustále objevuje nebezpečně vyhlížející plešatý muž s nožem. A my s ní pomalu rozkrýváme příčiny její ztráty paměti i její hříšnou minulost. Navíc má pocit že jí jde někdo po krku. Savalas neustále krouží okolo ale do děje se moc nezapojuje. Na jeho místě mohl být v podstatě klidně bezejmenný herec s výrazem kriminálníka ale nějaký známý ksicht dát na plakát musely že jo? Film celý působí takovým podivným melancholickým dojmem. To díky slušné kameře kterou obsluhuje slovutný trasher/pornař Joe D'Amato a Ciprianiho téměř uklidňující hudbě. Vše se navíc odehrává v netradiční Belgii což je rozhodně příjemné osvěžení. Identita vraha je nám od počátku představená a my tedy sledujeme naši hrdinku až si rozpomene. Pomalé tempo mi nevadí když je na co koukat. Heywoodová je však taková protivná a nepříliš sympatická slepice. Hrát trochu umí ale na jejím místě bych mnohem radši viděl Edwige Fenech či Barbaru Bouchet. To by celkový dojem mnohem vylepšilo. Kojak toho moc nenamluví ale zato působí charismaticky a dostatečně odpudivě. V posledních dvaceti minutách se začíná konečně něco dít. Závěr je  však velmi předvídatelný. Suma sumárum , je to takový průměr pro fanouška žlutého žánru a když ho nikdy neuvidí , nic se nestane.

6/10

Terrore nello spazio (1965)

Mario Bava byl génius o tom se netřeba přít. Legendy však praví že jak se vydal za hranice hrůzného žánru tak nepůsobil mnohdy příliš přesvědčivě. To je krásně vidět na tomto kousku. V první řadě musím pokárat distributory jelikož film nemá z upíry prakticky nic společného. To je naprostá blbost. A pak celkově výtvarná stránka která bývá v režisérových klasických dílech pastvou pro oči zde působí směšným papundeklovým dojmem. Barvy a nasvícení je samozřejmě špičkové ale celková umělost mně spíše odrazovala. To se samozřejmě promítlo i do atmosféry která je prakticky nulová. Necítil sem ani strach či napětí ale zato pekelnou nudu. Posádka vesmírné lodi Argos nosí stupidní skafandry a tak jsem měl často guláš v tom kdo je vlastně kdo. Mimochodem se zde ukáže i můj milovaný Ivan Rassimov který se na chvíli objeví a zase někam zmizí. Je stejně plochý a matný jako zbytek hereckého ansámblu který nemá vůbec cenu zmiňovat. Ale abych jen nepíčoval , tak celkem působivá byla scéna kdy hrdinové prohledávají trosky vesmírné lodi a naleznou kostry přerostlých emzáků což dost připomnělo Aliena u kterého tvůrci přiznaly inspiraci tímto snímkem. To byl jeden z mála momentů kdy jsem pocítil nějaké vzrušení. A na to že to má hodinu a půl tak to bylo neskutečně úmorný. Tohle prostě Mariovy nesedlo ale to se v životě někdy stává. Možná jen milovníkům papundeklových scifáren či Ed Wooda :-D.

 

3/10

Sei donne per l'assassino (1964)

Až příliš dlouho jsem odkládal tento snímek. Měl jsem dlouhé roky nějaký vnitřní blok který mně neustále odrazoval od shlédnutí protože jsem se bál že to bude nic moc. Nevím kde se to ve mně vzalo ale dnes bych si nafackoval! Jak jsem mohl pochybovat o genialitě a režisérské zručnosti maestra Bavy? Z hlediska vizuálního se jedná o naprostý orgasmus. Ta hra stínů , světla a barev je naprostá slast. V tomhle se Bavovy mohl rovnat pouze Dario Argento ve vrcholné formě. Jednoduše orgie. Ve všech aspektech se jedná o zásadní pilíř všech giallo filmů. Maskovaný vrah v kožených rukavicích , mrtvé modelky , figuríny. Herecké výkony obstojné (až na komisaře , ten byl na facku) , dobrá hudba , dobrá zápletka i když pro někoho předvídatelná ale nezapomeněme že jsem v roce 1964! Mario Bava byl jednoduše génius alespoň co se týče převedení filmové hrůzy na stříbrné plátno. Jeho odkaz a důležitost pro světovou kinematografii je naprosto nezpochybnitelný ale to každý správný fanda Eurocultu moc dobře ví...

9/10

Quella sporca storia nel west (1968)

Tak tenhle Castellariho špageťák mi vůbec nesedl.  Byl prostě divný a to ve špatném slova smyslu. Nesympatický hrdina, nezvládnutá akce a uspávající děj. Dokoukal jsem to natřikrát. Doslova mě iritovaly ty dva poskokové hlavního padoucha. Má to samozřejmě i klady jako sympatický ústřední motiv, pěknou kameru a především je tu slizák Horst Frank.Ale hrozná uspávačka. Tohohle Hamleta pro příště už ne.

3/10

Italia a mano armata (1976)

Na Apeninském poloostrově řádí jeden nekalý živel vedle druhého. Gangsterská svoloč terorizuje slušné, pracující občany a policie je bezradná. Jediný kdo jim může nakopat zadnice je slovutný Komisař Betti a jeho dokonale zastřihnutý knírek. A má skutečně napilno, jelikož mu v revíru řádí mazaní bankovní lupiči a jiní zlotřilci dokonce unesou školní autobus plný dětí! Rodiny jsou zoufalé a obviňují policii z neschopnosti. A to je na našeho mírně labilního komisaře příliš silná káva! Jeho vytříbený čenich na bídáky však cítí, že v pozadí těchto zločinů stojí obchodník Albertelli na venek vystupující jako ctihodný občan. Ale s Bettim jen tak nevyjebou!

Třetí volné pokračování o nekompromisním fízlovy Bettim má po Roma violenta na svědomí Marino Girolami v našich končinách známí mezi horrorovými fandy především díky vykrádačskému, ale zábavnému fláku Zombie holocaust. Je to klasická Merliovka se vším všudy. Nějaká ta automobilová honička , loupež, pomsta, bitka. Maurizio Merli se pro tyto filmy zkrátka narodil. Žádné filozofování nad úpadkovou společností, spletité nitky mafie sahající až do nejvyšších pater politického spektra nýbrž jednoduchá podívaná pro odreagování. Měl sem však problém a to že už jsem tohle všechno viděl již mnohokrát a v lepším provedení. Trocha scénáristické invence by přeci jen neuškodilo. Například originální a nečekaný dějový zvrat kdy se náš Komisař dostane do kriminálu, kde si na něj brousí zoubky všichni prevíti, které tam poslal je trestuhodně odbytá. Škoda, z toho se dalo vytěžit daleko víc a mohlo se to klidně stát hlavní linkou. Nejvíce mně zamrzela nepřítomnost pořádného hlavního padoucha. John Saxon hraje v podstatě nevýrazného sráče, který nebudí žádný respekt. Čekala mně však řada povedených momentů (pokus o znásilnění , zabití práskače) a vskutku nečekaný závěr. Mám pro Merliovky určitou slabost a i přes nedostatky jsem si toto jednoduché a svižné poliziesco užil.

6/10