Když kladivo udeří....

Drazí přátelé , v těchto těžkých dobách je třeba být silný , nepropadat panice a snažit se v záplavě depresivních a mnohdy nejasných zpráv přijít na jiné myšlenky. Já jdu na to filmem. Tentokrát jsem se zaměřil na trojlístek fláků z legendárního studia Hammer. Tady je první z nich.

The Abominable Snowman (1957)
Hned na začátek si musím postěžovat. Název celého díla totiž evokuje přiblblá (ale samozřejmě mnohdy kouzelná) hororová , americká béčka a plakát tomu rozhodně nepomáhá. A ve skutečnosti je tento kousek z dílny proslulého studia Hammer inteligentní, dobrodružné sci-fi. Největší předností je samozřejmě skvělý Peter Cushing (jeho první Hammer!) který jako vždy okouzlí svým elegantním herectvím a silným charismatickým projevem. Zde jako doktor John Rollason který pátrá v Himálajích po legendárním sněžném muži. Jeho zájem je čistě vědecký a chce Yettiho najít a studovat ale vůdce expedice (Forrest Tucker) chce chudáka chlupáče ulovit a vystavit ho světu což přináší samozřejmě řadu nesvárů mezi oběma muži. Film mi doslova učaroval atmosférou Himalájských hor. Expedice se prodírá sněhovými závějemi , atmosféra je pod bodem mrazu (doslova) a svou vyhroceností připomene legendární Věc. Pocit bezmoci , všeprostupující zima. Navíc jde o to že sněžného muže nikdy nespatříme , je tam někde v horách a napětí stoupá. Celým filmem se line pěkná myšlenka o tom že zlo se ukrývá v lidech samotných a ne v záhadném obyvateli hor. Vyčetl bych tomu akorát nadbytečné pasáže s Cushingovo manželkou a tak trochu odflákli závěr ale jinak se jedná o milé překvapení.

8/10

R.I.P. Max von Sydow

10.4.1929 - 9.3.2020

Pochi dollari per Django (1966)

Klasický představitel ostrých hochů Anthony Steffen zde tradičně jako Django (podle všeho poprvé) v režijním tandemu Klimovsky/Castellari (?) v příběhu ukradených peněz a krvavém konfliktu mezi farmáři a honáky. Anthony je sympaťák s šerifskou hvězdou , hraje na svoje standarty celkem dobře. Pak je tu ještě Frank Wolf jako farmář/skrytý bandita který je tak nějak mdlý a tuctový. Pěkná hudba (Carlo Savina) a rozumná stopáž. Docela se na to příjemně koukalo ale kromě intenzivní závěrečné přestřelky to všechno zapadá do dobového průměru u kterého si můžete v nedělní odpoledne žehlit trenky a podřimovat. Prostě obyčejná Steffenovka. Nic víc a nic míň. 

Il diavolo nel cervello (1972)

Po otřesném zážitku spojeném s Hollywoodskou , přeplácanou a jistě nechutně předraženou sračkou jakou poslední Muži v černém rozhodně jsou (opravdu nedoporučuji) je tento na první pohled nenápadný příspěvek do subžánru giallo skutečně balzám pro mou ztrápenou duši. Sergio Sollima měl skvělou reputaci a dokázal v jakémkoliv žánru vytvářet kvalitu ať už šlo o Western či Poliziottesco. Jeho žlutý příspěvek není výjimkou. Kdo však čeká vizuální hrátky alá Mario Bava či brutalitu Argenta či erotiku Martina , bude velice zklamán. Žádné vraždy a jenom minimum krve. Ďábel v mysli je civilní záležitost se skvěle vystavenou zápletkou, která se obejde bez mnoha žánrových znaků a lákadel na které je fanoušek zvyklý. Sollima se opírá především o silný a mysteriozní příběh jedné vraždy která na první pohled vypadá jednoznačně , ale postupně zjišťujeme že nic není takové jako se na první pohled mohlo zdát. Víte že nerad vyzrazuji děj tak jenom povím že jsem do poslední chvíle netušil kdo je vrahem a to jsem v tomhle ohledu přeborník který vraha odhalí většinou velmi brzy. Herecké obsazení je nevšední a příjemně neokoukané. V hlavní roli Keir Dullea (astronaut z Kubrickovo 2001) , Stefania Sandrelli či Micheline Presle odvádí dobrou práci. Hudební doprovod obstaral režisérův dvorní skladatel , legendární Ennio Morricone který má nepochybně ve svém katalogu významnější práce ale tohle hudební score dotváří atmosféru celého filmu velmi dobře. Zamrzí jen hrozná kvalita kopie jelikož film nevyšel do dnešních dní z mě nepochopitelných důvodů na dvd. Zato kdejaká mrdka...ale darmo mluvit. Takže, nejedná se o žádné zásadní dílo ale kdo má rád podobně laděné záležitosti , určitě neprohloupí.

8/10            

The Raven (1935)

Po pravdě? Ne zas tak kvalitní a uhrančivý horror jak by se podle mého hodnocení dole mohlo zdát. Lugosi s Karloffem už zářily v daleko dějově propracovanějších a celkově nápaditějších filmech. Tady mám občas nějakou tu dialogovou vatu , nikam se neposouvající děj , odfláklý závěr a trestuhodně nevyužité mučící rekvizity které určitě mohly dostat větší prostor. No jo ale ono se na tu magickou dvojici Lugosi/Karloff tak krásně dívá. Lugosiho přehrávání a ten jeho uherský přízvuk , toho se snad nikdy nenabažím. Zde navíc jako šílený doktor , fanaticky vyznávající Poea. Boris jako kriminálník na útěku tentokrát trochu více v  pozadí ale zato má pěkně ohyzdnou masku. Prostě Dracula a Frankensteinovo monstrum. Další herci nejsou ničím zajímavý. Lugosi má pěkný , vynálezavý dům v Poeovském stylu a rozhoupané kyvadlo nad rozhodně potěší. Jak jsem již psal , není to nejlepší film těchto legend ale pro mě má stále to zvláštní kouzlo jaké horrory studia Universal (a nejen toho) mají.

7/10