The Raven (1935)

Po pravdě? Ne zas tak kvalitní a uhrančivý horror jak by se podle mého hodnocení dole mohlo zdát. Lugosi s Karloffem už zářily v daleko dějově propracovanějších a celkově nápaditějších filmech. Tady mám občas nějakou tu dialogovou vatu , nikam se neposouvající děj , odfláklý závěr a trestuhodně nevyužité mučící rekvizity které určitě mohly dostat větší prostor. No jo ale ono se na tu magickou dvojici Lugosi/Karloff tak krásně dívá. Lugosiho přehrávání a ten jeho uherský přízvuk , toho se snad nikdy nenabažím. Zde navíc jako šílený doktor , fanaticky vyznávající Poea. Boris jako kriminálník na útěku tentokrát trochu více v  pozadí ale zato má pěkně ohyzdnou masku. Prostě Dracula a Frankensteinovo monstrum. Další herci nejsou ničím zajímavý. Lugosi má pěkný , vynálezavý dům v Poeovském stylu a rozhoupané kyvadlo nad rozhodně potěší. Jak jsem již psal , není to nejlepší film těchto legend ale pro mě má stále to zvláštní kouzlo jaké horrory studia Universal (a nejen toho) mají.

7/10   

The Black Cat (1934)

Tohle mne skutečně zahřálo u srdíčka. Jak naivně a přitom kouzelně dnes působí tento film studia Universal, který parazituje na notoricky známé Poeově povídce, ale krom názvu s ní nemá nic společného. Ale Boris Karloff vs Bela Lugosi, střet dvou titánů klasického horroru nemá chybu. Diletantský příběh o pomstě, satanském kultu a zamilovaném páru není vůbec podstatný! Protože pokaždé když se tito gentlemani konfrontují na filmovém plátně zježí se mi chlupy na rukou a má černá duše dosahuje téměř blasfemické euforie. Jak naivní, nostalgické a přitom určitým způsobem i znepokojivé! Kulisou pro tento epický střet se stal dům z architektonického hlediska načichlý expresionismem. Což celé podívané jenom přidává plusové body. Jako mínusy bych uvedl dementního klaďase, nelogické vypuštění některých zajímavých dějových linek a místy pokus o dobový humor, který ve všech těchto dobových snímcích působí křečovitě a trapně. Ale jsem nad míru spokojen. Ten feeling , Karloff , Lugosi! Ach!!

 

8/10

Horrorová klasika třicátých let část 1.

Snažím si doplnit znalosti a přehled v mém nejmilovanějším filmovém žánru. Mezery jsou tristní a docela mě to štve. A touha po vzdělání je neukojitelná:-). Mé bádání v nekonečné studnici horrorového žánru začíná v třicátých letech, kdy do kin vtrhl skvělý Dracula a Frankenstein. Z předchozí němé éry znám také několik skvělých snímků především z Německého poválečného expresionismu ale dvacátá léta přeskočím(momentálně není chuť na němou hrůzu) a začnu v letech třicátých. Tak hurá do toho!

The Mummy (1932) 

Dnes již klasické dílo studia Universal. Bohužel jsem čekal více. Většinu filmu jsem bohužel prozíval, ale to neznamená, že film nemá fanouškům co nabídnout. Začněme od začátku. Když archeologové vykopou zafačovanou mumii kněze Im-Ho-Tepa a následně ji jeden neopatrný pacholík nechtěně oživí mocným svitkem tak mé vzrušení vylítlo téměř do orgasmických výšin jelikož zafačovaný Boris Karloff vypadá skutečně báječně. Děj se však skočí o nějaký ten pátek dopředu, a když se ústřední monstrum objeví na scéně tak k mému hrozivému zklamání mu tvůrci sundaly fáče a  navlékly ho do typického egyptského hábitu a na ksicht mu nanesly nějakou kožní chorobu. Tímto tahem podle mě film nejvíce ztratil. Těšil jsem, se jak se bude ploužit v kobkách  pyramidy a mstít se smrtelníkům za své prokletí. To se bohužel nenaplnilo. 

Místo toho tu máme milostnou zápletku. Přesto je právě Karloff  tím největším důvodem proč se na mumii podívat jelikož jeho charisma je téměř hypnotické. Im-Ho-Tep se snaží oživit svou dávnou lásku díky které skončil v sarkofágu. Potřebuje však dívčí tělo k obětování a to nalezne v hlavní hrdince, přehrávající a nesympatické krávě kdy v každé scéně kdy je na plátně marně doufáte, že jí Boris zakroutí krkem. Hlavní klaďas ničím zajímavým nezaujme a tak to celé stojí na charismatickém antihrdinovy. Dějově je to v podstatě okopírovaný Browningův Dracula převedený do povedených egyptských kulis. Hudbu nečekejte, jako to u kousků z třicátých let bývá. Doporučuji příznivcům nesmrtelného Karloffa , egyptských kleteb,tajemných  pergamenů a Universalu. Je zajímavé, že žádné zpracování mumie mi příliš nesedlo. Verze od Hammeru mě příliš neodvázala a o Sommersově komedii s Fraserem ani nemluvě. Tato mumie minimálně za jedno zhlédnutí stojí.

6/10

 

The Wolf Man (1941)

Klasický snímek studia Universal, které ve 30. a 40. letech chrlilo do kin monster snímky jako na běžícím pásu. V roce 1941 vznikl jeden z nejvíce ikonických kousků. Vlkodlaci vždy v sobě nesly určitou tragédii a pocit zoufalství vymanit se z tohoto nešťastného prokletí a proto s těmi nešťastníky soucítím. Lykantropie není žádný med.

Jednoduchý a přesto i po letech přitažlivý děj kdy je hrdina nešťastně napaden a pokousán vlkodlakem a uvalí tak na něj bájnou lykantropickou kletbu. Hlavní devízou je především sympatický Lon Chaney Jr, syn slavného představitele Fantoma Opery z roku 1925. Je svému tatíkovi neuvěřitelně podobný a podědil po něm herecký um a charisma. Dokáže své postavě vtisknout tragický rozměr a osobitost. Samotná maska vlkodlaka je již ikonická a nemám, co bych k ní více napsal. Prostředí je velmi působivé. Temné lesy, mlha a místy až mysteriózní atmosféra potěší každého správného staromilce klasických hororových příběhů.

Ostatní herci ve vedlejších úlohách nemají příliš prostoru až na lásku hlavního hrdiny Jenny (půvabná Evelyn Ankersová) jeho otce (slavný Claude Rains z Casablancy) a děsivé staré cikánské vědmy. Legendární Bela Lugosi k mému překvapení má zde pouze mini roličku ale klíčovou. Ač se jedná o klasiku žánru tak po plném hodnocení nesáhnu. Za prvé mi vadilo, že film má pouhých 70 minut a skončí hrozně brzy. Což mne mrzelo, jelikož děj byl velmi poutavý a pak najednou konec. Škoda. A potom i přes své kvality ani zdaleka nedosahuje genialit Werewolf in London (1935) který je naprosto dokonalý. I přesto je Wolf Man po právu klasika která potěší. 80%