Guyana Tragedy: The Story of Jim Jones (1980)

Příběh Jima Jonese je dodnes maximálně šokující a bizarní. Proto jsem byl zvědavý na první filmové zpracování této nepochopitelné tragédie které vzniklo dva roky po samotném incidentu.Guyana Tragedy je televizní film ale svým zpracováním se tomu ani nechce věřit. V dokumentárním a maximálně sugestivním zpracování sledujeme na ploše 192 minut vzestup a pád jednoho fanatického šílence kterému propadlo stovky nebožáků a jako stádo oveček je dovedl ke svému hořkému konci. Byl jsem do toho tak zažranej že jsem nevnímal vůbec čas a nechal se unášet ďábelským pastorem kterého naprosto dokonale a hrozivě ztvárnil Powers Boothe. Tomu říkám maximální odevzdání se postavě. Ve vedlejších rolích se objeví řada známých tváří jako Jamse Earl Jones , Ned Beatty , Brad Dourif , Veronica Cartwright a mnoho dalších. William A Graham platil celou svou kariéru za televizního rutinéra ale zde měl zřejmě kurevsky světlou chvilku. Nemám co více bych napsal tak snad jen se koukněte a zjistěte jak nebezpečné jsou náboženské kulty , samozvaní Prorokové a jiní vymrdanci.

9/10

 

Sandálový Maraton se Stevem Reevesem

Po prvním Herculovy jsem napsal že dám peplum žánru ještě šanci a nějak se to postupně zvrhlo v Reeves mánii:-D. Vybíral jsem filmy s ním , jelikož je mi tento svalovec celkem sympatický a hrál ve filmech s největšími rozpočty a na většině se podílely zajímavý tvůrci , pozdější režisérské špičky. Ve výsledku jsem vlastně celkem spokojen. Největší zápory ve všech filmech vidím v mnohdy mdlých výkonech a nezajímavě napsaných vedlejších postavách. Všechny filmy táhne Reeves sám a není nikdo kdo by mu (až na vzácné výjimky) sekundoval. A jako největší překvapení vidím mnohdy technicky skvěle provedené bitevní scény či efektní katastrofické scény jako zkáza Pompejí či vypálení Troji. Namasírovat imaginární svaly a jde se na to!

Ercole e la regina di Lidia (1959)

Ve všech aspektech vlastně lepší než první díl. Větší rozpočet , ucelenější a zajímavější děj , epické davové scény. Přesto převládá podobný pocit. Hlavní hrdina nám přijde o pamět a na většinu filmu se stane naprosto postradatelným. Jeho úlohu převezme Ulysses ( Gabriele Antonini) který je celkem zábavný a mnohem výraznější než v prvním díle. Celkově část na ostrově je vizuálně zajímavý a trochu znepokojivý (je z toho hodně cítit Bava) ale jako u prvního filmu část s amazonkami to v podstatě natahuje a zdržuje od hlavního konfliktu v Thébách epický ale takový nedotažený. Takže dva filmy o Herculovy celkem zklamání.

6/10 

Gli ultimi giorni di Pompei (1959)

Jedna z prvních Leonových režisérských prací zde společně s Mario Bonnardem a Sergio Corbuccim jako scénáristou (!) převedly slavný příběh o zkáze města jako zábavný akční film s opravdu nesmrtelným ústředním bouchačem , římským legionářem Glaucusem který musí odhalit pravdu o násilné smrti svého otce která na první pohled ukazuje na křesťany ale postupně rozryje spiknutí nejvyššího rázu. Reeves je tady opravdu na úrovni Supermana. Zabije krokodýla holýma rukama , v hroutících troskách města zachrání dítě bez škrábnutí , prostě prdel. Děj je přímočarý a nabitý akcí. Protivníci jsou vcelku slušní.  Technicky je film na tom špičkově. Finální zkáza stojí opravdu za to. Pompeje doporučuji.

8/10  

La Battaglia di Maratona (1959)

Turneur a Bava natočily epickou , přímočarou podívanou plnou dobře provedených akčních scén (ta námořní pod vodou to bylo něco) kde naprosto nadpozemský Reeves kosí úlisné Peršany po desítkách a shazuje na ně tunové balvany holýma rukama a ještě u toho nevypadá trapně ale naprosto přesvědčivě což je asi největší devíza tohoto herce.  Což je třeba ocenit jelikož o spoustě jeho pokračovatelů tohle napsat rozhodně nemůžu. Bitva o Maraton určitě jo.

7,5/10 

La guerra di Troia (1961)

Velká slabota. Steve má nepochopitelně málo prostoru , casting podivný (Arturo Dominici jako Achilles!?) a především bitevní scény jsou tak fušersky a nudně natočeny že jsem měl chuť použít rychloposuv. Další postavy jako Odysseus či Paris byl vyloženě na pěst. Děj není také nijak překvapivý. Trochu to zvedá závěr v hořící Troji ale i tak mě tenhle film bavil ze všech nejméně.

4,5/10

Último deseo (1976)

To si takhle přijede na jedno venkovské sídlo partička zámožných lidí aby se samé nudy způsobené svými luxusními životy zavřely do sklepení a začali se oddávat orgiím ve jménu Markýze de Sade když tu náhle vybuchne atomová bomba a naši zaskočení přátelé se musí se vzniklou situací po svém vypořádat. Kolem se začne šířit radiace , nervozita , paranoia a pocit bezmoci. Některým přeskočí a jiní zase začnou střílet do všeho co se hýbe. Vskutku nevšední Španělská záležitost na pomezí post-apo/survival sci-fi  horroru šmrncnutá Romerovským Night of the living Dead jen s tím rozdílem že místo Zombie na partičku přeživších útočí ehm hordy slepců s holemi a tmavým brýlemi. A že jsou to sakra vytrvalí a vynalézaví protivníci. Skupinku přeživších tvoří samé známé tváře. Zde překvapivě sympatický Alberto de Mendoza  , veterán Paul Naschy (tentokrát řádně zmrdský) , Nadiuska (Matka Conana kterou v úvodu dekapituje Thulsa Doom) , Ricardo Palacios (známý především z Leonovek) a nějací další. Nejedná se o žádnou zběsilost ale o pozvolně se rozvíjející podívanou s podivnou ne tak úplně děsivou atmosférou ale  spíše podivně skličující. Nečekejte žádné gore či krev ale v tomhle případě to vůbec nevadí. Na režisérské stoličce totiž sedí zkušený veterán Leon Klimovsky známí z mnohačetných filmů s Naschym , což je záruka kvality. Ukáže se to především ve výborném závěru který tenhle flick dělá nezapomenutelným. Verze kterou jsem viděl byla navíc poškrábaná a sežvejkaná což samotnému dojmu přidalo. Prostě pořádný grindhouse. 

8/10    

Il Trucido e lo sbirro (1976)

Spojení Lenzi/Milian přineslo v žánru poliziotteschi řadu zajímavých snímků na které nedají fanoušci drsných kriminálek made in Italy dopustit. Lenziho brutalita a cynismus ve spojení excentrickým Milianovo herectví tvořilo nevšední a fungující spojení pro které mám už roky slabost. Vrah a polda mi dlouho unikal ale přeci jen se konečně poštěstilo. Musím říct že jsem si sledování užil jako všechny předchozí. V hlavní úloze tentokrát jako povětšinou sympatický a přesvědčivý Claudio Cassinelli který ač nikdy nevypadal jako nějaký drsňák tak mu tu úlohu ostříleného detektiva Sartiho prostě věřím. Musí se spojit ze zlodějíčkem Monnezou (Milian) , infiltrovat se mezi bandu bankovních lupičů a společnými silami dopadnout únosce holčičky která potřebuje okamžitou lékařskou péči jelikož trpí onemocněním ledvin. A čas je neúprosný. Za scénářem stojí ostřílený mazák Dardano Sacchetti který má na svém kontě jedny z nejlepších kousků všech Taliánských žánrů a subžánrů. O akci a napínavé situace tu tedy není nouze. Automobilové honičky , přestřelky , bankovní loupeže , prostě klasika. Mezi ústřední dvojkou to jiskří a skvěle se doplňují. Navíc jejich nedobrovolné spojenectví s bandou zločinců  (známé ksichty Claudio Undari , Guiseppe Castellano , Biagio Pelligra) je podařený a dobře zpracovaný nápad. Velkým zklamáním je Henry Silva jako záporák. Je tu tak málo že tu ani nemusel být což je velká škoda jelikož jeho tuhý držky se ne a ne nabažit. Je to drsná a přímočará zábava. Fanoušek zde jmenovaných person nešlápne vedle. A vyhněte se cz dabingu , je hrozný.

7,8/10

  

Le fatiche di Ercole (1958)

A jdeme na to. Předevčírem jsem po dlouhé době zhlédnul podle všeho zásadní snímek žánru Peplum  - La faticha di Ercole kde svými naolejovanými bicáky učaroval publiku charismatický sympaťák Steve Reeves a tak se na Apeninském ostrově spustila nekonečná vlna filmů kde se nabušení rekové prohání v rouškách a zvedají papundeklové balvany. Není to mé první setkání s tímto žánrem. V mém dětství běžel na český televizi Romulus a Rémus (zde také účinkuje Reeves) a co si pamatuji , tak to bylo podařená záležitost. Z paměti ještě vytáhnu VHSku -  Moloch (myslím že hlavního bídáka daboval Hrušínský) u kterýho už nevím a Leoneho Rhodský kolos který mně skutečně bavil. A tak jsem měl od Hercula velká očekávaní které však bohužel nenaplnil. Začněme klady a tím je opět zmiňovaný Mr Olympia Reeves který měl zřejmě dar přesvědčivě ztvárňovat udatné reky aniž by působil směšně či teatrálně což se cení. Pak vytáhnu super kameru (Mario Bava!) , majestátní hudbu (Enzo Massetti) a veterán Arturo Dominici (např. La Maschera del Demonio) jako zrádný Erysteus. A přecházím k nedostatkům. Naprosto nejvíc mě sral zmatený a podle mého názoru nedotažený scénář. Proč jsme proboha takovou dobu na ostrově Amazonek a neplavíme se dál za rounem? Jo vlastně jsem zapomněl napsat že je to o výpravě za zlatým Rounem s mdlým Jásonem a jeho posádkou nevýrazných a zaměnitelných bouzků. Mají přeci kosit bájné netvory a překonávat příkoří které jim bohové přichystají a ne natáčet levnou Italskou romanci. Asi je to tím že tu není Harryhausen a prachů zřejmě nebylo tolik. Všeopět zachraňuje ústřední bijec který nám tu a tam něco předvede. A ještě Jásonova závěrečná bitka s tou Godzillou(?) nebyla špatná. Nechápejte mně špatně. Není to špatný film přátelé , dokonce v porovnání s Canoňáckým Herculem s tragickým Ferringem se jedná dokonce o Občana Kanea ale čekal jsme daleko nápaditější děj a více akce. Místo toho je to tak na půli cesty. Dám ještě dvojku a uvidím jestli budu mít potom chuť na další sandálovej flák.

5,5/10

Rise from Dead

Zdravím vás. Vyčerpán dětičkami , prací a narůstající obezitou se pokusím být zase trochu aktivní. V poslední době jsem měl tu čest shlédnout pár skvělých kousků a o některých přinesu i nějaký ten článek. Váš upocený Erl..

Fuga del Bronx (1983)

Bronx v ohrožení! Hamižná korporace v čele s prohnilým prezidentem (Ennio Girolami) se snaží srovnat Bronx se zemí a vystavět na jeho místě ráj pro boháče. Ten však stále obývají zbytky neústupných gangů které se zuby , nehty brání. Snaží se je eliminovat vyhlazovacím komandem kterému velí veterán Henry Silva! Brutální padouch jak má být! Mezitím Trash (Mark Gregory) který přišel o gang žije jako psanec a snaží se přežít v ulicích kde vládne teror a smrt. Ta zastihne i jeho rodiče které usmaží Silvovo jednotky na karbanátek když odmítnou opustit svůj brloh. Začíná tak pomsta! 

Musím s potěšením napsat, že se konečně jedná o tu správnou akční jízdu. Konečně se Enzo vykašlal na nesmyslné čvachtání a  šlápl na pedál! Samé přestřelky , uškvaření plamenometem ,výbuchy a zpomalovačky alá Sam Peckinpah či tu a tam rozmašírovanej ksicht.  Podle imdb se body count vyšplhal na číslo 174  ale nedivil bych se kdyby bylo mnohem větší! Hlavní geroj sice zůstal stejným necharismatickým polenem jako v prvním díle ale konečně koná nějakou akci a nemá čas se producírovat jako štětka. Není však na to sám. S kapitalisty mu pomáhá bojovat Italská verze Ramba Giancarlo Prete jako Strike , odborník na výbušniny a střelec každým coulem. Zvláštní je , že v Nových Barbarech byl jako hlavní postava neuvěřitelně nesympatický a směšný ale vedle Gregoryho je to úplný Al Pacino :-D. Ještě má synáčka Juniora co klade výbušné pasti a pomáhá zatápět padouchům v kombinézách. A nato že je dítě tak pořád hraje lépe než Gregory. Jednoho z čelních představitelů gangu tu ztvárňuje Oikův oblíbenec Antonio Sabato. Vypadá jako pirát , šklebí se jako Calibos ze Souboje Titánů a má k mému překvapení na čtyřicátníka slušně vypracovanou postavu. Ale hrát se nenaučil. Musím vyzdvihnout povedenou hudbu za kterou stojí Francesco de Masi. Castellariho rukopis je značný , děj přímočarý ale naprosto dostačující. Oproti jedničce celkově obrovský progres. Je to poctivé Akční béčko které si na nic nehraje a především baví a to je u tohoto žánru podstatné. Jako nenáročná zábava ideální volba. A klidně přeskočte jedničku. 

                                     

 7,5/10  

1990: I guerrieri del Bronx (1982)

Joo v roce devadesát to byla řežba. Vzpomínáte jak tenkrát v Bronxu vládl chaos a brutalita a gangy si to rozdávali mezi sebou na každém rohu? Zě ně? Nevadí , Enzo a jeho parta vás tam přenesou!
A víte jak natočit Italský osmdesátkový post-apokalyptický akčńák?

- vybrakuj Carpiho Utěk z N.Y. , sérii Mad Max  (v tomto případě i Warriors)
- navlíkni aktéry a kompars do těch nejujetějších a nejsměšnějších 80s sado maso hadrů ve kterých by ses styděl i na maškarním a nezapomeň na extravagantní účesy
- použij tu nejodpudivější a nejinfantilnější synth/disco hudbu
- makety musí bouchat , tu a tam useknutá hlava či končetina.
- scénář nesmí dávat logiku , nikdo nesmí vědět co hraje a o co jde
- ve vedlejší úloze musí hrát George Eastman nebo Fred Williamson a nejlépe oba dva najednou
- do hlavní úlohy obsaď neznámého , necharismatického a trapného buzíčka

Tadáá a vyjdou ti z toho třeba Bojovníci z Bronxu.
Už jsem něco z této produkce viděl. Nedávno zrovna třeba 2019: Noví Barbaři také od Castellariho. Byla to stupidní ujetost s šílenými scénami a nulovým dějem , která však po většinu času bavila svou demencí. Bojovníci z Bronxu splňují vše co jsem vypsal , mají dokonce velice stylový titulky které jsou skoro za hvězdičku ale bohužel nejsou zábavní! Pořád se kecá a kecá a samozřejmě o úplných hovnech. Přitom když dojde tu a tam na akci tak je udělaná poměrně dobře. To byla vždycky Castellariho přednost. Bohužel takových momentů je poskrovnu.

Mr. Style

Největším kámen úrazu je hlavní představitel Mark Gregory jako vůdce motorkářského gangu Raiders s trefným jménem Trash. Nejen že nemá o herectví ani páru ale chodí jako by měl v zadku zaraženou násadu od košťete a není ani kdovíjaký ranař. Dokonce nám i zapláče! Fred Williamson jako nigga vůdce konkurenčního gangu se na začátku jen tak mihne a do děje se zapojí až pomalu ke konci.Zato můj miláček George Eastman nezklamal. Je to vůdce gangu jehož členové jezdí na kolečkových bruslích (!) a má naprosto otřesnej oblek jak z  Flashe Gordona. Navíc to korunuje naprosto stylovým (rozuměj ujetým) účesem. Ale tvůrci ho do filmu bohužel nacpaly jenom na několik minut a ještě ho nechají tak trapně zhebnout. Je tu i Joshua Sinclair v nazi uniformě kterého známe z režisérovo předchozích filmů. Hlavního padoucha Hammera hraje Američan Vic Morrow který se v Bronxu opravdu narodil. A je to slušnej zmrd co našim hrdinům neustále zatápí.  Další ehm herci mi přišli nepodstatní. Nato že má film hodinu a půl tak mi připadal že má asi čtyři hodiny. Málo akce = málo zábavy Je z toho cítit velice omezený rozpočet. Například je vidět že v Bronxu funguje normální doprava i když podle děje má být izolován od zbytku města.Ale i tak má tato céčková vykrádačka určité kouzlo. Můžete se těšit mimo jiné na gang stepařů a policejních jednotek co používají plamenomety k oslepování (?!) či bojovnice v obleku dominy ze sado-maso salonu. Je to ryzí trash (hehe) ale scénář měl být mnohem akčnější. Takhle je většina scén zralá na rychlo-přetáčení a to zamrzí. Z daného žánru u mne stále vedou D'Amatovo pecky Anno 2020 - I gladiatori del futuro (1982) či Endgame Bronx lotta finale (1983). Na tyto kultovky rozhodně bojovníci nemají. Ale dost keců , jde se na druhý díl!

4/10

Al Festa - Living After Death - Zombi 4 Soundtrack (1989)

Film je trash jako poleno který kvalitní film nevidělo ani z rychlíku ale fanoušek žánru se občas rád zasměje. Soundtrack k tomuto zábavnému výtvoru vytvořil hudební skladatel Al Festa a podle mého je to už roky návyková pop rocková pecka která mohla bourat světové žebříčky ale nějakým nedopatřením uvízla v téhle obskurní podívané určené pro několik otrlých jedinců. Living aftr dééééth! :-)

L' Assassino... è al telefono (1972)

Tak tu máme po dlouhé době zase nějaké to giallo. Režisér Alberto de Martino má pověst schopného i když nepříliš originálního tvůrce. Může za to podle mého vykrádačka Antikrist (1974) kde do puntíku obšlehl slavného Exorcistu. I když zábava to nebyla špatná. Poté jsem viděl Il Consigliori (1973). Tomas Milian a Martin Balsam vs Mafie. Kvalitní poliziotteschi. Tady je největším lákadlem slavný Telly Savalas. Kdo však čeká krvák alá Argento či Bava bude zřejmě zklamán. Vrah na telefonu patří do skupinky těch pomalejších , nekrvavých záležitostí. Hlavní hrdinka (Anne Heywood) díky šoku utrpěla ztrátu paměti a zapomněla pět let svého života. Její přítel Peter zemřel za záhadných okolností a ve střípcích její paměti se neustále objevuje nebezpečně vyhlížející plešatý muž s nožem. A my s ní pomalu rozkrýváme příčiny její ztráty paměti i její hříšnou minulost. Navíc má pocit že jí jde někdo po krku. Savalas neustále krouží okolo ale do děje se moc nezapojuje. Na jeho místě mohl být v podstatě klidně bezejmenný herec s výrazem kriminálníka ale nějaký známý ksicht dát na plakát musely že jo? Film celý působí takovým podivným melancholickým dojmem. To díky slušné kameře kterou obsluhuje slovutný trasher/pornař Joe D'Amato a Ciprianiho téměř uklidňující hudbě. Vše se navíc odehrává v netradiční Belgii což je rozhodně příjemné osvěžení. Identita vraha je nám od počátku představená a my tedy sledujeme naši hrdinku až si rozpomene. Pomalé tempo mi nevadí když je na co koukat. Heywoodová je však taková protivná a nepříliš sympatická slepice. Hrát trochu umí ale na jejím místě bych mnohem radši viděl Edwige Fenech či Barbaru Bouchet. To by celkový dojem mnohem vylepšilo. Kojak toho moc nenamluví ale zato působí charismaticky a dostatečně odpudivě. V posledních dvaceti minutách se začíná konečně něco dít. Závěr je  však velmi předvídatelný. Suma sumárum , je to takový průměr pro fanouška žlutého žánru a když ho nikdy neuvidí , nic se nestane.

6/10

Terrore nello spazio (1965)

Mario Bava byl génius o tom se netřeba přít. Legendy však praví že jak se vydal za hranice hrůzného žánru tak nepůsobil mnohdy příliš přesvědčivě. To je krásně vidět na tomto kousku. V první řadě musím pokárat distributory jelikož film nemá z upíry prakticky nic společného. To je naprostá blbost. A pak celkově výtvarná stránka která bývá v režisérových klasických dílech pastvou pro oči zde působí směšným papundeklovým dojmem. Barvy a nasvícení je samozřejmě špičkové ale celková umělost mně spíše odrazovala. To se samozřejmě promítlo i do atmosféry která je prakticky nulová. Necítil sem ani strach či napětí ale zato pekelnou nudu. Posádka vesmírné lodi Argos nosí stupidní skafandry a tak jsem měl často guláš v tom kdo je vlastně kdo. Mimochodem se zde ukáže i můj milovaný Ivan Rassimov který se na chvíli objeví a zase někam zmizí. Je stejně plochý a matný jako zbytek hereckého ansámblu který nemá vůbec cenu zmiňovat. Ale abych jen nepíčoval , tak celkem působivá byla scéna kdy hrdinové prohledávají trosky vesmírné lodi a naleznou kostry přerostlých emzáků což dost připomnělo Aliena u kterého tvůrci přiznaly inspiraci tímto snímkem. To byl jeden z mála momentů kdy jsem pocítil nějaké vzrušení. A na to že to má hodinu a půl tak to bylo neskutečně úmorný. Tohle prostě Mariovy nesedlo ale to se v životě někdy stává. Možná jen milovníkům papundeklových scifáren či Ed Wooda :-D.

 

3/10

Sei donne per l'assassino (1964)

Až příliš dlouho jsem odkládal tento snímek. Měl jsem dlouhé roky nějaký vnitřní blok který mně neustále odrazoval od shlédnutí protože jsem se bál že to bude nic moc. Nevím kde se to ve mně vzalo ale dnes bych si nafackoval! Jak jsem mohl pochybovat o genialitě a režisérské zručnosti maestra Bavy? Z hlediska vizuálního se jedná o naprostý orgasmus. Ta hra stínů , světla a barev je naprostá slast. V tomhle se Bavovy mohl rovnat pouze Dario Argento ve vrcholné formě. Jednoduše orgie. Ve všech aspektech se jedná o zásadní pilíř všech giallo filmů. Maskovaný vrah v kožených rukavicích , mrtvé modelky , figuríny. Herecké výkony obstojné (až na komisaře , ten byl na facku) , dobrá hudba , dobrá zápletka i když pro někoho předvídatelná ale nezapomeněme že jsem v roce 1964! Mario Bava byl jednoduše génius alespoň co se týče převedení filmové hrůzy na stříbrné plátno. Jeho odkaz a důležitost pro světovou kinematografii je naprosto nezpochybnitelný ale to každý správný fanda Eurocultu moc dobře ví...

9/10