Hammer pt.2

The Two Faces of Dr. Jekyll (1960)

Povedená verze tohoto již mnohokrát zfilmovaného příběhu o rozpolceném doktůrkovy. Nejzásadnější je vždy hlavní aktér a musím říct že Paul Massie se s obtížnou dvojrolí popasoval statečně. Především Mr. Hyde není zrůda svou vizáží jak tomu je u starších verzí zvykem ale v nitru a jeho projevy jsou o to jedovatější. Radost pohledět. Na rok 1960 poměrně odvážné a provokativní. Terence Fisher jakožto zkušený kormidelník ví jak s příběhem naložit a i díky povedenému prostředí nočních podniků , chátry a všudypřítomné špíny Londýna dokáže udržet laťku kvality na slušné úrovni. Zklamal mě však nevýrazný Christopher Lee který mi tu jako přicmrndávač hlavnímu hrdinovy příliš neseděl. Ale jinak super Hammer.

7,5/10 

The Curse of the Werewolf (1962)

Na to jak mám vklodlaky rád , tak musím přiznat že tohle byla velká slabota. Jeden z mála případů kdy jindy skvělý Fisher neukočíroval své dílo. Za všechno může debilní scénář který nám místo vlkodlačího hororou servíruje zoufale nudnou limonádu alá Na větrné hůrce o tom jak se chudák lykantrop Leon narodil a než se posuneme k jeho dospělé verzi tak zbývá půlhodina do konce! A než začne řádit jako vlkodlak tak jsme téměř v úplném závěru! Prostě nechápu. Přitom mladý Oliver Reed je démonicky uhrančivý ale zoufale nevyužitý. Samotná maska vlkodlaka působí podivně a trošku fušersky a už vůbec nepochopím zasazení děje do Španělska (??) když Anglické mlhavé panství by příběhu slušelo daleko více. Konec taky nedotažený. Pořádně se mi líbil jenom Clifford Evans v úloze hrdinova opatrovníka který mi svou vizáží trochu připomínal Johna Cleese:-D. A to je asi tak všechno :-D. 

3/10  

Když kladivo udeří....

Drazí přátelé , v těchto těžkých dobách je třeba být silný , nepropadat panice a snažit se v záplavě depresivních a mnohdy nejasných zpráv přijít na jiné myšlenky. Já jdu na to filmem. Tentokrát jsem se zaměřil na trojlístek fláků z legendárního studia Hammer. Tady je první z nich.

The Abominable Snowman (1957)
Hned na začátek si musím postěžovat. Název celého díla totiž evokuje přiblblá (ale samozřejmě mnohdy kouzelná) hororová , americká béčka a plakát tomu rozhodně nepomáhá. A ve skutečnosti je tento kousek z dílny proslulého studia Hammer inteligentní, dobrodružné sci-fi. Největší předností je samozřejmě skvělý Peter Cushing (jeho první Hammer!) který jako vždy okouzlí svým elegantním herectvím a silným charismatickým projevem. Zde jako doktor John Rollason který pátrá v Himálajích po legendárním sněžném muži. Jeho zájem je čistě vědecký a chce Yettiho najít a studovat ale vůdce expedice (Forrest Tucker) chce chudáka chlupáče ulovit a vystavit ho světu což přináší samozřejmě řadu nesvárů mezi oběma muži. Film mi doslova učaroval atmosférou Himalájských hor. Expedice se prodírá sněhovými závějemi , atmosféra je pod bodem mrazu (doslova) a svou vyhroceností připomene legendární Věc. Pocit bezmoci , všeprostupující zima. Navíc jde o to že sněžného muže nikdy nespatříme , je tam někde v horách a napětí stoupá. Celým filmem se line pěkná myšlenka o tom že zlo se ukrývá v lidech samotných a ne v záhadném obyvateli hor. Vyčetl bych tomu akorát nadbytečné pasáže s Cushingovo manželkou a tak trochu odflákli závěr ale jinak se jedná o milé překvapení.

8/10

The Raven (1935)

Po pravdě? Ne zas tak kvalitní a uhrančivý horror jak by se podle mého hodnocení dole mohlo zdát. Lugosi s Karloffem už zářily v daleko dějově propracovanějších a celkově nápaditějších filmech. Tady mám občas nějakou tu dialogovou vatu , nikam se neposouvající děj , odfláklý závěr a trestuhodně nevyužité mučící rekvizity které určitě mohly dostat větší prostor. No jo ale ono se na tu magickou dvojici Lugosi/Karloff tak krásně dívá. Lugosiho přehrávání a ten jeho uherský přízvuk , toho se snad nikdy nenabažím. Zde navíc jako šílený doktor , fanaticky vyznávající Poea. Boris jako kriminálník na útěku tentokrát trochu více v  pozadí ale zato má pěkně ohyzdnou masku. Prostě Dracula a Frankensteinovo monstrum. Další herci nejsou ničím zajímavý. Lugosi má pěkný , vynálezavý dům v Poeovském stylu a rozhoupané kyvadlo nad rozhodně potěší. Jak jsem již psal , není to nejlepší film těchto legend ale pro mě má stále to zvláštní kouzlo jaké horrory studia Universal (a nejen toho) mají.

7/10   

Django il bastardo (1969)

Vybírám náhodně podle názvu a bastard Django mi zní jako pěkná drsňárna. Aby ne když v tak často omílané a oblíbené úloze hraje Anthony Steffen. Přiznejme si , Anthony nikdy nebyl žádný Brando (čestná výjimka - giallo v duchu Argntovské "zvířecíˇ"trilogie Sette scialli di seta gialla ) ale když mu tvůrci dokázaly napsat padnoucí úlohu tak jsem s ním nikdy neměl problém. Tenhle film a tato role patří zatím k tomu nejlepšímu co jsem měl tu možnost s Tondou vidět. Jasně že je to nízkorozpočtový béčko s hrozně přehrávajícími komparsisty ale primitivní příběh o pomstě záhadného pistolníka je zabalen do atmosferického a lehce hororového hávu a já mám pro tyto netypické záležitosti jako Se sei vivo spara (67) či E Dio disse a Caino (70) zvláštní slabost. Režisér Sergio Garrone dokáže vykouzlit hutnou atmosféru a celou podívanou má pevně ve svých rukou. Řada momentů má až komiksovou stylizaci a temný mstitel Django je vždy jejich středobodem.

 Někde se vynoří a záhy zmizí jako duch. Nebo snad je? To je největší devíza tohoto filmu. V dalších úlohách Váńova sestra Rada Rassimov která je v pohodě a nijak neobtěžuje. Jako hlavní bídák je tu nějakej Paolo Gozlino který je podprůměrný a zaujal mě jen tím že trochu vypadal jako starší Fabio Testi ale zato Luciano Rossi jako bratr hlavního padoucha exceluje. Ten jeho deviantní výraz nemocného chovance ústavu pro duševně choré je parádní. Titulní song je vtipně vykradený Bond theme a hudba jako taková není příliš výrazná ale zase nikterak rušivá. Musím říct že i přes zjevně nízký rozpočet se jedná o stylovou oddechovou pecku pro nenáročného fanouška. A na závěr jsem si vzpomněl že kdysi před mnoha lety jsem se někde dočetl že byl tento film inspirací pro Eastwooda a jeho Tuláka ze širých plání. Ale možná se pletu.

7,5/10 

Terrore nello spazio (1965)

Mario Bava byl génius o tom se netřeba přít. Legendy však praví že jak se vydal za hranice hrůzného žánru tak nepůsobil mnohdy příliš přesvědčivě. To je krásně vidět na tomto kousku. V první řadě musím pokárat distributory jelikož film nemá z upíry prakticky nic společného. To je naprostá blbost. A pak celkově výtvarná stránka která bývá v režisérových klasických dílech pastvou pro oči zde působí směšným papundeklovým dojmem. Barvy a nasvícení je samozřejmě špičkové ale celková umělost mně spíše odrazovala. To se samozřejmě promítlo i do atmosféry která je prakticky nulová. Necítil sem ani strach či napětí ale zato pekelnou nudu. Posádka vesmírné lodi Argos nosí stupidní skafandry a tak jsem měl často guláš v tom kdo je vlastně kdo. Mimochodem se zde ukáže i můj milovaný Ivan Rassimov který se na chvíli objeví a zase někam zmizí. Je stejně plochý a matný jako zbytek hereckého ansámblu který nemá vůbec cenu zmiňovat. Ale abych jen nepíčoval , tak celkem působivá byla scéna kdy hrdinové prohledávají trosky vesmírné lodi a naleznou kostry přerostlých emzáků což dost připomnělo Aliena u kterého tvůrci přiznaly inspiraci tímto snímkem. To byl jeden z mála momentů kdy jsem pocítil nějaké vzrušení. A na to že to má hodinu a půl tak to bylo neskutečně úmorný. Tohle prostě Mariovy nesedlo ale to se v životě někdy stává. Možná jen milovníkům papundeklových scifáren či Ed Wooda :-D.

 

3/10

The Black Cat (1934)

Tohle mne skutečně zahřálo u srdíčka. Jak naivně a přitom kouzelně dnes působí tento film studia Universal, který parazituje na notoricky známé Poeově povídce, ale krom názvu s ní nemá nic společného. Ale Boris Karloff vs Bela Lugosi, střet dvou titánů klasického horroru nemá chybu. Diletantský příběh o pomstě, satanském kultu a zamilovaném páru není vůbec podstatný! Protože pokaždé když se tito gentlemani konfrontují na filmovém plátně zježí se mi chlupy na rukou a má černá duše dosahuje téměř blasfemické euforie. Jak naivní, nostalgické a přitom určitým způsobem i znepokojivé! Kulisou pro tento epický střet se stal dům z architektonického hlediska načichlý expresionismem. Což celé podívané jenom přidává plusové body. Jako mínusy bych uvedl dementního klaďase, nelogické vypuštění některých zajímavých dějových linek a místy pokus o dobový humor, který ve všech těchto dobových snímcích působí křečovitě a trapně. Ale jsem nad míru spokojen. Ten feeling , Karloff , Lugosi! Ach!!

 

8/10

Slither (2006)

Vesmír je nekonečný a občas z něj dokáže přicestovat na naši modrou planetu pěknej hnus. Vidlácká díra Wheelsy to pozná na vlastní ehm..kůži. James Guun mi po skvělých Strážcích Galaxie opět vykouzlil úsměv na tváři. Tenhle hláškami nabušený mix komedie a vskutku nechutného horroru plného krve, slimáků, slizu a jiných tekutin se jen tak nevidí. Musím vyzdvihnout skutečně podařené masky a triky ze kterých se občas člověku zvedne kufr. Příběh má spád a baví i díky kvalitním hercům. Michael Roorker (nezapomenutelný z Henry: Portrait of a Serial Killer) je slizký i bez masky, šerif Nathan Fillion jako sympatický klaďas a pro Elizabeth Banks mám jednoduše slabost. V první půli filmu se připravuje půda pro pekelný gorefest plný skvělých nápadů a nadhledu. Z filmu je cítit zápal tvůrců a smysl pro humor. Po zhlédnutí nebudete koukat na slimáka na zahradě již stejnýma očima. Příjemná podívaná.

8/10

Island of Lost Souls (1932)

První filmová adaptace Ostrova Dr. Moreaua a zřejmě jediná která za to opravdu stojí. Nepříliš výraznou verzi s Michaelem Yorkem si příliš nevybavuji ale na ten úlet s Marlonem Brandonem by nejraději zapomněl nejeden znechucený divák. Tohle je úplně jiná úroveň. Režisér Erle C. Kenton dokázal udržet kvalitu a švih po celou stopáž filmu ve kterém je rozhodně na co koukat. Především musím vyzdvihnout prostředí ostrova. Exotické rostliny , kapradiny a liány vytváří velmi atmosferické a příhodné místo pro zmutované nebožáky jejichž masky jsou na dobu vzniku naprosto fenomenální. Uvěřitelné a děsivě pokroucené tváře nešťastníků převyšují pozdější verze o několik kosmických let. Herecké výkony všech zúčastněných jsou na svou dobu až nečekaně vyrovnané. Samotný Dr. Moreau kterého ztvárnil skvělý Charles Laughton působí zvráceným a místy skutečně až teatrálně  démonickým dojmem jako správný šílený vědec zahrávajíc si s matkou přírodou. Hlavní hrdina (Richard Arlen) trosečník který musí ustát nejedno příkoří děsivého ostrova není na pěst jak by se od jeho charakteru očekávalo ale působí přesvědčivým dojmem a rozhodně bych nechtěl být v jeho kůži. Největší hvězda je však Bela Lugosi jako mutant který káže zákony ostrova. Na  plátně je dohromady tak deset minut ale celý film si ukradne pro sebe. Z jeho Hause of Pain! jde mráz po zádech. Je s podivem jak málo je tato skvělá záležitost oslavována. Na svou dobu nebojím se říct nadčasový snímek který rozhodně nezklame žádného příznivce žánru. What is the Law?

8,5/10

 

Horrorová klasika třicátých let část 1.

Snažím si doplnit znalosti a přehled v mém nejmilovanějším filmovém žánru. Mezery jsou tristní a docela mě to štve. A touha po vzdělání je neukojitelná:-). Mé bádání v nekonečné studnici horrorového žánru začíná v třicátých letech, kdy do kin vtrhl skvělý Dracula a Frankenstein. Z předchozí němé éry znám také několik skvělých snímků především z Německého poválečného expresionismu ale dvacátá léta přeskočím(momentálně není chuť na němou hrůzu) a začnu v letech třicátých. Tak hurá do toho!

The Mummy (1932) 

Dnes již klasické dílo studia Universal. Bohužel jsem čekal více. Většinu filmu jsem bohužel prozíval, ale to neznamená, že film nemá fanouškům co nabídnout. Začněme od začátku. Když archeologové vykopou zafačovanou mumii kněze Im-Ho-Tepa a následně ji jeden neopatrný pacholík nechtěně oživí mocným svitkem tak mé vzrušení vylítlo téměř do orgasmických výšin jelikož zafačovaný Boris Karloff vypadá skutečně báječně. Děj se však skočí o nějaký ten pátek dopředu, a když se ústřední monstrum objeví na scéně tak k mému hrozivému zklamání mu tvůrci sundaly fáče a  navlékly ho do typického egyptského hábitu a na ksicht mu nanesly nějakou kožní chorobu. Tímto tahem podle mě film nejvíce ztratil. Těšil jsem, se jak se bude ploužit v kobkách  pyramidy a mstít se smrtelníkům za své prokletí. To se bohužel nenaplnilo. 

Místo toho tu máme milostnou zápletku. Přesto je právě Karloff  tím největším důvodem proč se na mumii podívat jelikož jeho charisma je téměř hypnotické. Im-Ho-Tep se snaží oživit svou dávnou lásku díky které skončil v sarkofágu. Potřebuje však dívčí tělo k obětování a to nalezne v hlavní hrdince, přehrávající a nesympatické krávě kdy v každé scéně kdy je na plátně marně doufáte, že jí Boris zakroutí krkem. Hlavní klaďas ničím zajímavým nezaujme a tak to celé stojí na charismatickém antihrdinovy. Dějově je to v podstatě okopírovaný Browningův Dracula převedený do povedených egyptských kulis. Hudbu nečekejte, jako to u kousků z třicátých let bývá. Doporučuji příznivcům nesmrtelného Karloffa , egyptských kleteb,tajemných  pergamenů a Universalu. Je zajímavé, že žádné zpracování mumie mi příliš nesedlo. Verze od Hammeru mě příliš neodvázala a o Sommersově komedii s Fraserem ani nemluvě. Tato mumie minimálně za jedno zhlédnutí stojí.

6/10

 

Paul Naschy (1934-2009)

Dr. Jekyll y el Hombre Lobo (1972)

A máme tu další v pořadí šestý díl lykantropické série.  Tentokrát na režisérské stoličce seděl ostřílený Argentinec León Klimovsky , který s Naschym natočil povedené kousky jako La Noche de Walpurgis (1971) zombie flick La Rebelión de las muertas (1973) či mix gialla/poliziesca (na Španělský způsob samozřejmě:-) Muerte de un quinqui (1975). Dr. Jekyll y el Hombre Lobo jak již z názvu vypovídá, kříží osudy vlkodlačího hrdiny s populární a mnohokrát natočenou tématikou Doktora Jekylla/Pana Hyda. Příběh začíná svatební cestou novomanželského páru postaršího boháče Imreho, který se rozhodl vzít svou mladou a krásnou mrdnu Justine do svého rodného kraje, tajemné Transylvánie kde hodlá své milé ukázat krásy svého rodiště a položit květiny na hrob dávno zesnulých rodičů. I přes varování místního hostinského že okolí hřbitova je nebezpečné místo se nenechají odradit. Samozřejmě jsou přepadeni lupiči, Imre je ubodán a Justine by jistě byla zneuctěna smradlavými burany, kteří si evidentně dle zjevu užívali v životě maximálně se stádem ovcí, když tu se náhle zjeví náš namakaný hrdina Waldemar (v mládí byl Naschy kulturista) a bídáky zlikviduje, až na jednoho který přísahá pomstu. Waldemar si omámenou Justine, odnese v náručí do svého černého hradu.

 Tak začíná tento kousek, který se od počátku pyšní dobře budovanou atmosférou. Film je rozdělen na dvě části. První se odehrává v již zmíněné Transylvánii a druhá v Londýně. Ta Londýnská trochu ztratí na atmosféře ale jen do chvíle než se Naschy převtělí do Pana Hyda který si tuto sadistickou polohu evidentně užil. Klimovsky dokázal i přes nesourodný děj udržet film pohromadě. Fanoušek se může těšit na goticky laděnou atmosféru starého hradu, povedené masky , laboratoř , krev, nahotu a neopakovatelného kouzla eurohorroru let sedmdesátých. Na Shirley Corrigan (Justine) je skutečně pěkný pohled a Naschy již tradičně strhne svým charismatickým zjevem.Ve vedlejších rolích zaujme z podobných produkcí známí Jack Taylor jako Dr. Jekyll a krásná avšak žárlivá Marta Miller jako doktorova asistentka či Luis Induni jako loupežný vidlák. Hudební složka je též velice povedená. I přes mírně slabší rozjezd druhé půle vřele doporučuji každému správnému milovníkovy starých horrorů. 

7,5/10