Slither (2006)

Vesmír je nekonečný a občas z něj dokáže přicestovat na naši modrou planetu pěknej hnus. Vidlácká díra Wheelsy to pozná na vlastní ehm..kůži. James Guun mi po skvělých Strážcích Galaxie opět vykouzlil úsměv na tváři. Tenhle hláškami nabušený mix komedie a vskutku nechutného horroru plného krve, slimáků, slizu a jiných tekutin se jen tak nevidí. Musím vyzdvihnout skutečně podařené masky a triky ze kterých se občas člověku zvedne kufr. Příběh má spád a baví i díky kvalitním hercům. Michael Roorker (nezapomenutelný z Henry: Portrait of a Serial Killer) je slizký i bez masky, šerif Nathan Fillion jako sympatický klaďas a pro Elizabeth Banks mám jednoduše slabost. V první půli filmu se připravuje půda pro pekelný gorefest plný skvělých nápadů a nadhledu. Z filmu je cítit zápal tvůrců a smysl pro humor. Po zhlédnutí nebudete koukat na slimáka na zahradě již stejnýma očima. Příjemná podívaná.

8/10

Island of Lost Souls (1932)

První filmová adaptace Ostrova Dr. Moreaua a zřejmě jediná která za to opravdu stojí. Nepříliš výraznou verzi s Michaelem Yorkem si příliš nevybavuji ale na ten úlet s Marlonem Brandonem by nejraději zapomněl nejeden znechucený divák. Tohle je úplně jiná úroveň. Režisér Erle C. Kenton dokázal udržet kvalitu a švih po celou stopáž filmu ve kterém je rozhodně na co koukat. Především musím vyzdvihnout prostředí ostrova. Exotické rostliny , kapradiny a liány vytváří velmi atmosferické a příhodné místo pro zmutované nebožáky jejichž masky jsou na dobu vzniku naprosto fenomenální. Uvěřitelné a děsivě pokroucené tváře nešťastníků převyšují pozdější verze o několik kosmických let. Herecké výkony všech zúčastněných jsou na svou dobu až nečekaně vyrovnané. Samotný Dr. Moreau kterého ztvárnil skvělý Charles Laughton působí zvráceným a místy skutečně až teatrálně  démonickým dojmem jako správný šílený vědec zahrávajíc si s matkou přírodou. Hlavní hrdina (Richard Arlen) trosečník který musí ustát nejedno příkoří děsivého ostrova není na pěst jak by se od jeho charakteru očekávalo ale působí přesvědčivým dojmem a rozhodně bych nechtěl být v jeho kůži. Největší hvězda je však Bela Lugosi jako mutant který káže zákony ostrova. Na  plátně je dohromady tak deset minut ale celý film si ukradne pro sebe. Z jeho Hause of Pain! jde mráz po zádech. Je s podivem jak málo je tato skvělá záležitost oslavována. Na svou dobu nebojím se říct nadčasový snímek který rozhodně nezklame žádného příznivce žánru. What is the Law?

8,5/10

 

Horrorová klasika třicátých let část 1.

Snažím si doplnit znalosti a přehled v mém nejmilovanějším filmovém žánru. Mezery jsou tristní a docela mě to štve. A touha po vzdělání je neukojitelná:-). Mé bádání v nekonečné studnici horrorového žánru začíná v třicátých letech, kdy do kin vtrhl skvělý Dracula a Frankenstein. Z předchozí němé éry znám také několik skvělých snímků především z Německého poválečného expresionismu ale dvacátá léta přeskočím(momentálně není chuť na němou hrůzu) a začnu v letech třicátých. Tak hurá do toho!

The Mummy (1932) 

Dnes již klasické dílo studia Universal. Bohužel jsem čekal více. Většinu filmu jsem bohužel prozíval, ale to neznamená, že film nemá fanouškům co nabídnout. Začněme od začátku. Když archeologové vykopou zafačovanou mumii kněze Im-Ho-Tepa a následně ji jeden neopatrný pacholík nechtěně oživí mocným svitkem tak mé vzrušení vylítlo téměř do orgasmických výšin jelikož zafačovaný Boris Karloff vypadá skutečně báječně. Děj se však skočí o nějaký ten pátek dopředu, a když se ústřední monstrum objeví na scéně tak k mému hrozivému zklamání mu tvůrci sundaly fáče a  navlékly ho do typického egyptského hábitu a na ksicht mu nanesly nějakou kožní chorobu. Tímto tahem podle mě film nejvíce ztratil. Těšil jsem, se jak se bude ploužit v kobkách  pyramidy a mstít se smrtelníkům za své prokletí. To se bohužel nenaplnilo. 

Místo toho tu máme milostnou zápletku. Přesto je právě Karloff  tím největším důvodem proč se na mumii podívat jelikož jeho charisma je téměř hypnotické. Im-Ho-Tep se snaží oživit svou dávnou lásku díky které skončil v sarkofágu. Potřebuje však dívčí tělo k obětování a to nalezne v hlavní hrdince, přehrávající a nesympatické krávě kdy v každé scéně kdy je na plátně marně doufáte, že jí Boris zakroutí krkem. Hlavní klaďas ničím zajímavým nezaujme a tak to celé stojí na charismatickém antihrdinovy. Dějově je to v podstatě okopírovaný Browningův Dracula převedený do povedených egyptských kulis. Hudbu nečekejte, jako to u kousků z třicátých let bývá. Doporučuji příznivcům nesmrtelného Karloffa , egyptských kleteb,tajemných  pergamenů a Universalu. Je zajímavé, že žádné zpracování mumie mi příliš nesedlo. Verze od Hammeru mě příliš neodvázala a o Sommersově komedii s Fraserem ani nemluvě. Tato mumie minimálně za jedno zhlédnutí stojí.

6/10

 

Paul Naschy (1934-2009)

Dr. Jekyll y el Hombre Lobo (1972)

A máme tu další v pořadí šestý díl lykantropické série.  Tentokrát na režisérské stoličce seděl ostřílený Argentinec León Klimovsky , který s Naschym natočil povedené kousky jako La Noche de Walpurgis (1971) zombie flick La Rebelión de las muertas (1973) či mix gialla/poliziesca (na Španělský způsob samozřejmě:-) Muerte de un quinqui (1975). Dr. Jekyll y el Hombre Lobo jak již z názvu vypovídá, kříží osudy vlkodlačího hrdiny s populární a mnohokrát natočenou tématikou Doktora Jekylla/Pana Hyda. Příběh začíná svatební cestou novomanželského páru postaršího boháče Imreho, který se rozhodl vzít svou mladou a krásnou mrdnu Justine do svého rodného kraje, tajemné Transylvánie kde hodlá své milé ukázat krásy svého rodiště a položit květiny na hrob dávno zesnulých rodičů. I přes varování místního hostinského že okolí hřbitova je nebezpečné místo se nenechají odradit. Samozřejmě jsou přepadeni lupiči, Imre je ubodán a Justine by jistě byla zneuctěna smradlavými burany, kteří si evidentně dle zjevu užívali v životě maximálně se stádem ovcí, když tu se náhle zjeví náš namakaný hrdina Waldemar (v mládí byl Naschy kulturista) a bídáky zlikviduje, až na jednoho který přísahá pomstu. Waldemar si omámenou Justine, odnese v náručí do svého černého hradu.

 Tak začíná tento kousek, který se od počátku pyšní dobře budovanou atmosférou. Film je rozdělen na dvě části. První se odehrává v již zmíněné Transylvánii a druhá v Londýně. Ta Londýnská trochu ztratí na atmosféře ale jen do chvíle než se Naschy převtělí do Pana Hyda který si tuto sadistickou polohu evidentně užil. Klimovsky dokázal i přes nesourodný děj udržet film pohromadě. Fanoušek se může těšit na goticky laděnou atmosféru starého hradu, povedené masky , laboratoř , krev, nahotu a neopakovatelného kouzla eurohorroru let sedmdesátých. Na Shirley Corrigan (Justine) je skutečně pěkný pohled a Naschy již tradičně strhne svým charismatickým zjevem.Ve vedlejších rolích zaujme z podobných produkcí známí Jack Taylor jako Dr. Jekyll a krásná avšak žárlivá Marta Miller jako doktorova asistentka či Luis Induni jako loupežný vidlák. Hudební složka je též velice povedená. I přes mírně slabší rozjezd druhé půle vřele doporučuji každému správnému milovníkovy starých horrorů. 

7,5/10

Masters of Horror: Pro-Life (2006)

Seriál Masters of Horror vřele doporučuji. Dal prostor a příležitost veteránům žánru i začátečníkům předvést své umění nakroutit horror na poli televizním. Jedněm se to velice podařilo, druhým méně ale celkově se jednalo o povedený projekt. Zaměřím se nyní na pátou epizodu druhé série, kterou měl na starosti veterán Carpenter. V první sérii se vytáhnul epizodou Cigarette Burns která nejenže patří k vrcholným příspěvkům tohoto projektu, ale bez pochyby se řadí i mezi to nejlepší co mistr natočil. Jeho druhý příspěvek Pro-Life geniality cigaret z daleka nedosahuje ale, zato jde o zábavu vskutku pekelnou. 

Mladičká těhotná dívka prchá lesem a je málem sražena automobilem. Ten však řídí lékař, který dívce pomůže a odveze ji do blízké kliniky specializující se na potraty. O tento zákrok holčině také jde. V tom se před klinikou objeví v červené dodávce dívčin otec , nábožensko-fanatický vidloň (Ron Perlman) který má soudní zákaz vstoupit na území vykonávající potraty. Chce samozřejmě dcerku vysvobodit, protože podle jeho slov nosí ve svém lůně boží dítko. A udělá vše, aby se dítě dostalo na svět a splnil tak vůli toho nahoře. Nebo toho dole?

Jedná se o klasické Carpiho béčko se specifickou atmosférou která je pro něj více než typická. Začátek sice působí dojmem nějaké epizody Walker Texas Rangers, ale s přibývajícími minutami napětí stoupá, až zhruba v polovině dupne stařík na plyn a rozjede se vcelku slušné satanské gore peklo. Nedá se říci by že na stará kolena režisér měknul což ostatně dokázal už v předešlém kousku. Naopak se dočkáme vyhřezlých střev , slizu , rozprsklých mozků a jiných chuťovek. Po decentně pojatém úvodu, který zprvu působil, jako sociální kritika na téma potrat se jedná o pěkný obrat. Některé scény jsou dokonce tak přes čáru že jsem se musel upřímně smát. Carpi se s tím rozhodně nemazal a nechal upustit uzdu své choré fantazie. Největším klady jsou rozhodně atmosféra, brutalita, hudební doprovod (syn Cody Carpenter) a vysoká porce zábavy, kterou fanoušci staříkovi tvorby nepochybně ocení. Nedostatků je však celá řada. Herecké výkony na úrovni ochotníků z maloměstského divadla, debilní chování v podstatě všech postav, podivný konec a především odfláknuté CGI efekty, které jsou kříženy s jinak pěknou ruční prací. Ten kontrast je do očí bijící. Nemám to rád, působí to amatérsky. Přesto porce zábavnosti a absurdity je tak vysoká že jsem ochoten prominout tyto nešvary. Těchto kousků není mnoho a navíc od klasika celého žánru. Tak pěknou podívanou přeji.

7,5/10