Po otřesném zážitku spojeném s Hollywoodskou , přeplácanou a jistě nechutně předraženou sračkou jakou poslední Muži v černém rozhodně jsou (opravdu nedoporučuji) je tento na první pohled nenápadný příspěvek do subžánru
giallo skutečně balzám pro mou ztrápenou duši.
Sergio Sollima měl skvělou reputaci a dokázal v jakémkoliv žánru vytvářet kvalitu ať už šlo o Western či Poliziottesco. Jeho žlutý příspěvek není výjimkou. Kdo však čeká vizuální hrátky alá Mario Bava či brutalitu Argenta či erotiku Martina , bude velice zklamán. Žádné vraždy a jenom minimum krve. Ďábel v mysli je civilní záležitost se skvěle vystavenou zápletkou, která se obejde bez mnoha žánrových znaků a lákadel na které je fanoušek zvyklý. Sollima se opírá především o silný a mysteriozní příběh jedné vraždy která na první pohled vypadá jednoznačně , ale postupně zjišťujeme že nic není takové jako se na první pohled mohlo zdát. Víte že nerad vyzrazuji děj tak jenom povím že jsem do poslední chvíle netušil kdo je vrahem a to jsem v tomhle ohledu přeborník který vraha odhalí většinou velmi brzy. Herecké obsazení je nevšední a příjemně neokoukané. V hlavní roli Keir Dullea (astronaut z Kubrickovo 2001) , Stefania Sandrelli či Micheline Presle odvádí dobrou práci. Hudební doprovod obstaral režisérův dvorní skladatel , legendární Ennio Morricone který má nepochybně ve svém katalogu významnější práce ale tohle hudební score dotváří atmosféru celého filmu velmi dobře. Zamrzí jen hrozná kvalita kopie jelikož film nevyšel do dnešních dní z mě nepochopitelných důvodů na dvd. Zato kdejaká mrdka...ale darmo mluvit. Takže, nejedná se o žádné zásadní dílo ale kdo má rád podobně laděné záležitosti , určitě neprohloupí.
8/10
3 komentáře:
Jo to je tenhle film. Tenhle název se mi nějak plete a myslel jsem původně, že jde o ten film od Ferroniho s Garkem, nebo o horor s Idou Galli. Oba jsou ze stejného roku a jmenují se nějak podobně. Asi mají v názvu taky ďábla, nejsem si jist.
Kdybych se někdy vracel ke giallu, tohle si napíšu na seznam. Mám od posledně pocit, že už jsem viděl skoro všechno zásadní nebo zajímavý.
Ok, ten film s Garkem se jmenuje La notte dei diavoli, ten s Idou Galli je La mansion de la niebla, tak nevím, proč se mi s tím spletl :D
La notte dei diavoli chci mimochodem taky vidět :-). Giallo je podle mého nevyzpytatelné. Už několikrát jsem myslel že už jsem viděl všechny zásadní kousky ale pokaždé mě něco vyvede z omylu. Myslím že je to způsobeno variabilitou samotného subžánru. Něco je víc horror něco zase krimi , některé kousky jsou spíše erotického rázu , někdy zase tupé vyvražďovačky pak psychologické záležitosti. Člověk v giallu narazí na ledacos :-D.
Okomentovat