Fuga del Bronx (1983)

Bronx v ohrožení! Hamižná korporace v čele s prohnilým prezidentem (Ennio Girolami) se snaží srovnat Bronx se zemí a vystavět na jeho místě ráj pro boháče. Ten však stále obývají zbytky neústupných gangů které se zuby , nehty brání. Snaží se je eliminovat vyhlazovacím komandem kterému velí veterán Henry Silva! Brutální padouch jak má být! Mezitím Trash (Mark Gregory) který přišel o gang žije jako psanec a snaží se přežít v ulicích kde vládne teror a smrt. Ta zastihne i jeho rodiče které usmaží Silvovo jednotky na karbanátek když odmítnou opustit svůj brloh. Začíná tak pomsta! 

Musím s potěšením napsat, že se konečně jedná o tu správnou akční jízdu. Konečně se Enzo vykašlal na nesmyslné čvachtání a  šlápl na pedál! Samé přestřelky , uškvaření plamenometem ,výbuchy a zpomalovačky alá Sam Peckinpah či tu a tam rozmašírovanej ksicht.  Podle imdb se body count vyšplhal na číslo 174  ale nedivil bych se kdyby bylo mnohem větší! Hlavní geroj sice zůstal stejným necharismatickým polenem jako v prvním díle ale konečně koná nějakou akci a nemá čas se producírovat jako štětka. Není však na to sám. S kapitalisty mu pomáhá bojovat Italská verze Ramba Giancarlo Prete jako Strike , odborník na výbušniny a střelec každým coulem. Zvláštní je , že v Nových Barbarech byl jako hlavní postava neuvěřitelně nesympatický a směšný ale vedle Gregoryho je to úplný Al Pacino :-D. Ještě má synáčka Juniora co klade výbušné pasti a pomáhá zatápět padouchům v kombinézách. A nato že je dítě tak pořád hraje lépe než Gregory. Jednoho z čelních představitelů gangu tu ztvárňuje Oikův oblíbenec Antonio Sabato. Vypadá jako pirát , šklebí se jako Calibos ze Souboje Titánů a má k mému překvapení na čtyřicátníka slušně vypracovanou postavu. Ale hrát se nenaučil. Musím vyzdvihnout povedenou hudbu za kterou stojí Francesco de Masi. Castellariho rukopis je značný , děj přímočarý ale naprosto dostačující. Oproti jedničce celkově obrovský progres. Je to poctivé Akční béčko které si na nic nehraje a především baví a to je u tohoto žánru podstatné. Jako nenáročná zábava ideální volba. A klidně přeskočte jedničku. 

                                     

 7,5/10  

1990: I guerrieri del Bronx (1982)

Joo v roce devadesát to byla řežba. Vzpomínáte jak tenkrát v Bronxu vládl chaos a brutalita a gangy si to rozdávali mezi sebou na každém rohu? Zě ně? Nevadí , Enzo a jeho parta vás tam přenesou!
A víte jak natočit Italský osmdesátkový post-apokalyptický akčńák?

- vybrakuj Carpiho Utěk z N.Y. , sérii Mad Max  (v tomto případě i Warriors)
- navlíkni aktéry a kompars do těch nejujetějších a nejsměšnějších 80s sado maso hadrů ve kterých by ses styděl i na maškarním a nezapomeň na extravagantní účesy
- použij tu nejodpudivější a nejinfantilnější synth/disco hudbu
- makety musí bouchat , tu a tam useknutá hlava či končetina.
- scénář nesmí dávat logiku , nikdo nesmí vědět co hraje a o co jde
- ve vedlejší úloze musí hrát George Eastman nebo Fred Williamson a nejlépe oba dva najednou
- do hlavní úlohy obsaď neznámého , necharismatického a trapného buzíčka

Tadáá a vyjdou ti z toho třeba Bojovníci z Bronxu.
Už jsem něco z této produkce viděl. Nedávno zrovna třeba 2019: Noví Barbaři také od Castellariho. Byla to stupidní ujetost s šílenými scénami a nulovým dějem , která však po většinu času bavila svou demencí. Bojovníci z Bronxu splňují vše co jsem vypsal , mají dokonce velice stylový titulky které jsou skoro za hvězdičku ale bohužel nejsou zábavní! Pořád se kecá a kecá a samozřejmě o úplných hovnech. Přitom když dojde tu a tam na akci tak je udělaná poměrně dobře. To byla vždycky Castellariho přednost. Bohužel takových momentů je poskrovnu.

Mr. Style

Největším kámen úrazu je hlavní představitel Mark Gregory jako vůdce motorkářského gangu Raiders s trefným jménem Trash. Nejen že nemá o herectví ani páru ale chodí jako by měl v zadku zaraženou násadu od košťete a není ani kdovíjaký ranař. Dokonce nám i zapláče! Fred Williamson jako nigga vůdce konkurenčního gangu se na začátku jen tak mihne a do děje se zapojí až pomalu ke konci.Zato můj miláček George Eastman nezklamal. Je to vůdce gangu jehož členové jezdí na kolečkových bruslích (!) a má naprosto otřesnej oblek jak z  Flashe Gordona. Navíc to korunuje naprosto stylovým (rozuměj ujetým) účesem. Ale tvůrci ho do filmu bohužel nacpaly jenom na několik minut a ještě ho nechají tak trapně zhebnout. Je tu i Joshua Sinclair v nazi uniformě kterého známe z režisérovo předchozích filmů. Hlavního padoucha Hammera hraje Američan Vic Morrow který se v Bronxu opravdu narodil. A je to slušnej zmrd co našim hrdinům neustále zatápí.  Další ehm herci mi přišli nepodstatní. Nato že má film hodinu a půl tak mi připadal že má asi čtyři hodiny. Málo akce = málo zábavy Je z toho cítit velice omezený rozpočet. Například je vidět že v Bronxu funguje normální doprava i když podle děje má být izolován od zbytku města.Ale i tak má tato céčková vykrádačka určité kouzlo. Můžete se těšit mimo jiné na gang stepařů a policejních jednotek co používají plamenomety k oslepování (?!) či bojovnice v obleku dominy ze sado-maso salonu. Je to ryzí trash (hehe) ale scénář měl být mnohem akčnější. Takhle je většina scén zralá na rychlo-přetáčení a to zamrzí. Z daného žánru u mne stále vedou D'Amatovo pecky Anno 2020 - I gladiatori del futuro (1982) či Endgame Bronx lotta finale (1983). Na tyto kultovky rozhodně bojovníci nemají. Ale dost keců , jde se na druhý díl!

4/10

Al Festa - Living After Death - Zombi 4 Soundtrack (1989)

Film je trash jako poleno který kvalitní film nevidělo ani z rychlíku ale fanoušek žánru se občas rád zasměje. Soundtrack k tomuto zábavnému výtvoru vytvořil hudební skladatel Al Festa a podle mého je to už roky návyková pop rocková pecka která mohla bourat světové žebříčky ale nějakým nedopatřením uvízla v téhle obskurní podívané určené pro několik otrlých jedinců. Living aftr dééééth! :-)

L' Assassino... è al telefono (1972)

Tak tu máme po dlouhé době zase nějaké to giallo. Režisér Alberto de Martino má pověst schopného i když nepříliš originálního tvůrce. Může za to podle mého vykrádačka Antikrist (1974) kde do puntíku obšlehl slavného Exorcistu. I když zábava to nebyla špatná. Poté jsem viděl Il Consigliori (1973). Tomas Milian a Martin Balsam vs Mafie. Kvalitní poliziotteschi. Tady je největším lákadlem slavný Telly Savalas. Kdo však čeká krvák alá Argento či Bava bude zřejmě zklamán. Vrah na telefonu patří do skupinky těch pomalejších , nekrvavých záležitostí. Hlavní hrdinka (Anne Heywood) díky šoku utrpěla ztrátu paměti a zapomněla pět let svého života. Její přítel Peter zemřel za záhadných okolností a ve střípcích její paměti se neustále objevuje nebezpečně vyhlížející plešatý muž s nožem. A my s ní pomalu rozkrýváme příčiny její ztráty paměti i její hříšnou minulost. Navíc má pocit že jí jde někdo po krku. Savalas neustále krouží okolo ale do děje se moc nezapojuje. Na jeho místě mohl být v podstatě klidně bezejmenný herec s výrazem kriminálníka ale nějaký známý ksicht dát na plakát musely že jo? Film celý působí takovým podivným melancholickým dojmem. To díky slušné kameře kterou obsluhuje slovutný trasher/pornař Joe D'Amato a Ciprianiho téměř uklidňující hudbě. Vše se navíc odehrává v netradiční Belgii což je rozhodně příjemné osvěžení. Identita vraha je nám od počátku představená a my tedy sledujeme naši hrdinku až si rozpomene. Pomalé tempo mi nevadí když je na co koukat. Heywoodová je však taková protivná a nepříliš sympatická slepice. Hrát trochu umí ale na jejím místě bych mnohem radši viděl Edwige Fenech či Barbaru Bouchet. To by celkový dojem mnohem vylepšilo. Kojak toho moc nenamluví ale zato působí charismaticky a dostatečně odpudivě. V posledních dvaceti minutách se začíná konečně něco dít. Závěr je  však velmi předvídatelný. Suma sumárum , je to takový průměr pro fanouška žlutého žánru a když ho nikdy neuvidí , nic se nestane.

6/10