The Raven (1935)

Po pravdě? Ne zas tak kvalitní a uhrančivý horror jak by se podle mého hodnocení dole mohlo zdát. Lugosi s Karloffem už zářily v daleko dějově propracovanějších a celkově nápaditějších filmech. Tady mám občas nějakou tu dialogovou vatu , nikam se neposouvající děj , odfláklý závěr a trestuhodně nevyužité mučící rekvizity které určitě mohly dostat větší prostor. No jo ale ono se na tu magickou dvojici Lugosi/Karloff tak krásně dívá. Lugosiho přehrávání a ten jeho uherský přízvuk , toho se snad nikdy nenabažím. Zde navíc jako šílený doktor , fanaticky vyznávající Poea. Boris jako kriminálník na útěku tentokrát trochu více v  pozadí ale zato má pěkně ohyzdnou masku. Prostě Dracula a Frankensteinovo monstrum. Další herci nejsou ničím zajímavý. Lugosi má pěkný , vynálezavý dům v Poeovském stylu a rozhoupané kyvadlo nad rozhodně potěší. Jak jsem již psal , není to nejlepší film těchto legend ale pro mě má stále to zvláštní kouzlo jaké horrory studia Universal (a nejen toho) mají.

7/10   

Dr. Jekyll y el Hombre Lobo (1972)

A máme tu další v pořadí šestý díl lykantropické série.  Tentokrát na režisérské stoličce seděl ostřílený Argentinec León Klimovsky , který s Naschym natočil povedené kousky jako La Noche de Walpurgis (1971) zombie flick La Rebelión de las muertas (1973) či mix gialla/poliziesca (na Španělský způsob samozřejmě:-) Muerte de un quinqui (1975). Dr. Jekyll y el Hombre Lobo jak již z názvu vypovídá, kříží osudy vlkodlačího hrdiny s populární a mnohokrát natočenou tématikou Doktora Jekylla/Pana Hyda. Příběh začíná svatební cestou novomanželského páru postaršího boháče Imreho, který se rozhodl vzít svou mladou a krásnou mrdnu Justine do svého rodného kraje, tajemné Transylvánie kde hodlá své milé ukázat krásy svého rodiště a položit květiny na hrob dávno zesnulých rodičů. I přes varování místního hostinského že okolí hřbitova je nebezpečné místo se nenechají odradit. Samozřejmě jsou přepadeni lupiči, Imre je ubodán a Justine by jistě byla zneuctěna smradlavými burany, kteří si evidentně dle zjevu užívali v životě maximálně se stádem ovcí, když tu se náhle zjeví náš namakaný hrdina Waldemar (v mládí byl Naschy kulturista) a bídáky zlikviduje, až na jednoho který přísahá pomstu. Waldemar si omámenou Justine, odnese v náručí do svého černého hradu.

 Tak začíná tento kousek, který se od počátku pyšní dobře budovanou atmosférou. Film je rozdělen na dvě části. První se odehrává v již zmíněné Transylvánii a druhá v Londýně. Ta Londýnská trochu ztratí na atmosféře ale jen do chvíle než se Naschy převtělí do Pana Hyda který si tuto sadistickou polohu evidentně užil. Klimovsky dokázal i přes nesourodný děj udržet film pohromadě. Fanoušek se může těšit na goticky laděnou atmosféru starého hradu, povedené masky , laboratoř , krev, nahotu a neopakovatelného kouzla eurohorroru let sedmdesátých. Na Shirley Corrigan (Justine) je skutečně pěkný pohled a Naschy již tradičně strhne svým charismatickým zjevem.Ve vedlejších rolích zaujme z podobných produkcí známí Jack Taylor jako Dr. Jekyll a krásná avšak žárlivá Marta Miller jako doktorova asistentka či Luis Induni jako loupežný vidlák. Hudební složka je též velice povedená. I přes mírně slabší rozjezd druhé půle vřele doporučuji každému správnému milovníkovy starých horrorů. 

7,5/10

La vergine di Norimberga (1963)

To mne včera popadl neukojitelný chtíč po klasickém Italském gotickém horroru. Zkusím tedy, jestli kromě maestra Bavy stojí i jíní tvůrci za mou pozornost. Tu náhle se mi v mysli rozjasnilo. Režisér Antonio Margheriti , všeobecně uznávaný řemeslník který po mnoho let prokazoval svůj um, ať už šlo o sci-fi , horror, či Western. Zbožňuji jeho Zombie/gore Apocalypse Domani (1980) či temný Western E Dio disse a Caino (1970) s démonickým Klausem Kinským. V tom si náhle uvědomuji, jak trestuhodně jsem jej opomíjel a pokusím se vše v dohledné době napravit. Zvolil sem tedy první režisérův horror La vergine di Norimberga. Společným znakem Margheritiho filmů je hutná a působivá atmosféra, což je prvek kterého si cením na filmech nejvíce. Norimberská Panna na tom není chvála satanu jinak. Mladý hrabě Max si přivede na svůj hrad manželku Mary který leží v Německu. Nad panstvím se však vznáší temný stín minulosti v podobě Maxova předka, Kata, jenž mučil a zabíjel v Norimberské (železné) panně nestoudné smilnice. Prostě takový středověký mravokárce. Mary je však o několik stovek let později svědkem stejným způsobem zavražděné služebné v hradním muzeu zřejmě zřízeném na počest slavného předka. Druhý den však po zavražděné dívce ani stopa. Max říká Mary, že blouzní ale je zřejmé že hrad skrývá děsivá tajemství. Mary se postupem dopátrá děsivé pravdy...

Hlavní úlohu ztvárnila Rosetta Podestá která mi nepřišla bůhví jak atraktivní ale hrála velice obstojně. Její Mary byla možná chvílemi hloupá ale svým nebojácným chováním si vysloužila mé sympatie. Z vedlejších postav stojí za zmínku samozřejmě klasik nejklasičtější Christopher Lee jako tajemný sluha s jizvou na ksichtě. Nemá příliš prostoru, ale jeho účast vždy potěší. Margheriti je vskutku mistr atmosféry. Prostředí hradu, zatuchlé kobky, pavučiny, louče, mučicí nástroje a to vše graduje ve vynikajícím a vcelku působivém závěru. Dočkáme se i trocha gore v pěkné scéně s krysou. Ortolaniho hudba šmrncnutá jazzem se tam z počátku příliš nehodí, ale postupem jsem v ní našel zalíbení. Absolutní hodnocení (prozatím) nedám protože v hlouby duše očekávám ještě větší pecky. Jinak super gotika :-)   

8/10