Sandálový Maraton se Stevem Reevesem

Po prvním Herculovy jsem napsal že dám peplum žánru ještě šanci a nějak se to postupně zvrhlo v Reeves mánii:-D. Vybíral jsem filmy s ním , jelikož je mi tento svalovec celkem sympatický a hrál ve filmech s největšími rozpočty a na většině se podílely zajímavý tvůrci , pozdější režisérské špičky. Ve výsledku jsem vlastně celkem spokojen. Největší zápory ve všech filmech vidím v mnohdy mdlých výkonech a nezajímavě napsaných vedlejších postavách. Všechny filmy táhne Reeves sám a není nikdo kdo by mu (až na vzácné výjimky) sekundoval. A jako největší překvapení vidím mnohdy technicky skvěle provedené bitevní scény či efektní katastrofické scény jako zkáza Pompejí či vypálení Troji. Namasírovat imaginární svaly a jde se na to!

Ercole e la regina di Lidia (1959)

Ve všech aspektech vlastně lepší než první díl. Větší rozpočet , ucelenější a zajímavější děj , epické davové scény. Přesto převládá podobný pocit. Hlavní hrdina nám přijde o pamět a na většinu filmu se stane naprosto postradatelným. Jeho úlohu převezme Ulysses ( Gabriele Antonini) který je celkem zábavný a mnohem výraznější než v prvním díle. Celkově část na ostrově je vizuálně zajímavý a trochu znepokojivý (je z toho hodně cítit Bava) ale jako u prvního filmu část s amazonkami to v podstatě natahuje a zdržuje od hlavního konfliktu v Thébách epický ale takový nedotažený. Takže dva filmy o Herculovy celkem zklamání.

6/10 

Gli ultimi giorni di Pompei (1959)

Jedna z prvních Leonových režisérských prací zde společně s Mario Bonnardem a Sergio Corbuccim jako scénáristou (!) převedly slavný příběh o zkáze města jako zábavný akční film s opravdu nesmrtelným ústředním bouchačem , římským legionářem Glaucusem který musí odhalit pravdu o násilné smrti svého otce která na první pohled ukazuje na křesťany ale postupně rozryje spiknutí nejvyššího rázu. Reeves je tady opravdu na úrovni Supermana. Zabije krokodýla holýma rukama , v hroutících troskách města zachrání dítě bez škrábnutí , prostě prdel. Děj je přímočarý a nabitý akcí. Protivníci jsou vcelku slušní.  Technicky je film na tom špičkově. Finální zkáza stojí opravdu za to. Pompeje doporučuji.

8/10  

La Battaglia di Maratona (1959)

Turneur a Bava natočily epickou , přímočarou podívanou plnou dobře provedených akčních scén (ta námořní pod vodou to bylo něco) kde naprosto nadpozemský Reeves kosí úlisné Peršany po desítkách a shazuje na ně tunové balvany holýma rukama a ještě u toho nevypadá trapně ale naprosto přesvědčivě což je asi největší devíza tohoto herce.  Což je třeba ocenit jelikož o spoustě jeho pokračovatelů tohle napsat rozhodně nemůžu. Bitva o Maraton určitě jo.

7,5/10 

La guerra di Troia (1961)

Velká slabota. Steve má nepochopitelně málo prostoru , casting podivný (Arturo Dominici jako Achilles!?) a především bitevní scény jsou tak fušersky a nudně natočeny že jsem měl chuť použít rychloposuv. Další postavy jako Odysseus či Paris byl vyloženě na pěst. Děj není také nijak překvapivý. Trochu to zvedá závěr v hořící Troji ale i tak mě tenhle film bavil ze všech nejméně.

4,5/10

Le fatiche di Ercole (1958)

A jdeme na to. Předevčírem jsem po dlouhé době zhlédnul podle všeho zásadní snímek žánru Peplum  - La faticha di Ercole kde svými naolejovanými bicáky učaroval publiku charismatický sympaťák Steve Reeves a tak se na Apeninském ostrově spustila nekonečná vlna filmů kde se nabušení rekové prohání v rouškách a zvedají papundeklové balvany. Není to mé první setkání s tímto žánrem. V mém dětství běžel na český televizi Romulus a Rémus (zde také účinkuje Reeves) a co si pamatuji , tak to bylo podařená záležitost. Z paměti ještě vytáhnu VHSku -  Moloch (myslím že hlavního bídáka daboval Hrušínský) u kterýho už nevím a Leoneho Rhodský kolos který mně skutečně bavil. A tak jsem měl od Hercula velká očekávaní které však bohužel nenaplnil. Začněme klady a tím je opět zmiňovaný Mr Olympia Reeves který měl zřejmě dar přesvědčivě ztvárňovat udatné reky aniž by působil směšně či teatrálně což se cení. Pak vytáhnu super kameru (Mario Bava!) , majestátní hudbu (Enzo Massetti) a veterán Arturo Dominici (např. La Maschera del Demonio) jako zrádný Erysteus. A přecházím k nedostatkům. Naprosto nejvíc mě sral zmatený a podle mého názoru nedotažený scénář. Proč jsme proboha takovou dobu na ostrově Amazonek a neplavíme se dál za rounem? Jo vlastně jsem zapomněl napsat že je to o výpravě za zlatým Rounem s mdlým Jásonem a jeho posádkou nevýrazných a zaměnitelných bouzků. Mají přeci kosit bájné netvory a překonávat příkoří které jim bohové přichystají a ne natáčet levnou Italskou romanci. Asi je to tím že tu není Harryhausen a prachů zřejmě nebylo tolik. Všeopět zachraňuje ústřední bijec který nám tu a tam něco předvede. A ještě Jásonova závěrečná bitka s tou Godzillou(?) nebyla špatná. Nechápejte mně špatně. Není to špatný film přátelé , dokonce v porovnání s Canoňáckým Herculem s tragickým Ferringem se jedná dokonce o Občana Kanea ale čekal jsme daleko nápaditější děj a více akce. Místo toho je to tak na půli cesty. Dám ještě dvojku a uvidím jestli budu mít potom chuť na další sandálovej flák.

5,5/10

Terrore nello spazio (1965)

Mario Bava byl génius o tom se netřeba přít. Legendy však praví že jak se vydal za hranice hrůzného žánru tak nepůsobil mnohdy příliš přesvědčivě. To je krásně vidět na tomto kousku. V první řadě musím pokárat distributory jelikož film nemá z upíry prakticky nic společného. To je naprostá blbost. A pak celkově výtvarná stránka která bývá v režisérových klasických dílech pastvou pro oči zde působí směšným papundeklovým dojmem. Barvy a nasvícení je samozřejmě špičkové ale celková umělost mně spíše odrazovala. To se samozřejmě promítlo i do atmosféry která je prakticky nulová. Necítil sem ani strach či napětí ale zato pekelnou nudu. Posádka vesmírné lodi Argos nosí stupidní skafandry a tak jsem měl často guláš v tom kdo je vlastně kdo. Mimochodem se zde ukáže i můj milovaný Ivan Rassimov který se na chvíli objeví a zase někam zmizí. Je stejně plochý a matný jako zbytek hereckého ansámblu který nemá vůbec cenu zmiňovat. Ale abych jen nepíčoval , tak celkem působivá byla scéna kdy hrdinové prohledávají trosky vesmírné lodi a naleznou kostry přerostlých emzáků což dost připomnělo Aliena u kterého tvůrci přiznaly inspiraci tímto snímkem. To byl jeden z mála momentů kdy jsem pocítil nějaké vzrušení. A na to že to má hodinu a půl tak to bylo neskutečně úmorný. Tohle prostě Mariovy nesedlo ale to se v životě někdy stává. Možná jen milovníkům papundeklových scifáren či Ed Wooda :-D.

 

3/10

Sei donne per l'assassino (1964)

Až příliš dlouho jsem odkládal tento snímek. Měl jsem dlouhé roky nějaký vnitřní blok který mně neustále odrazoval od shlédnutí protože jsem se bál že to bude nic moc. Nevím kde se to ve mně vzalo ale dnes bych si nafackoval! Jak jsem mohl pochybovat o genialitě a režisérské zručnosti maestra Bavy? Z hlediska vizuálního se jedná o naprostý orgasmus. Ta hra stínů , světla a barev je naprostá slast. V tomhle se Bavovy mohl rovnat pouze Dario Argento ve vrcholné formě. Jednoduše orgie. Ve všech aspektech se jedná o zásadní pilíř všech giallo filmů. Maskovaný vrah v kožených rukavicích , mrtvé modelky , figuríny. Herecké výkony obstojné (až na komisaře , ten byl na facku) , dobrá hudba , dobrá zápletka i když pro někoho předvídatelná ale nezapomeněme že jsem v roce 1964! Mario Bava byl jednoduše génius alespoň co se týče převedení filmové hrůzy na stříbrné plátno. Jeho odkaz a důležitost pro světovou kinematografii je naprosto nezpochybnitelný ale to každý správný fanda Eurocultu moc dobře ví...

9/10