La vergine di Norimberga (1963)

To mne včera popadl neukojitelný chtíč po klasickém Italském gotickém horroru. Zkusím tedy, jestli kromě maestra Bavy stojí i jíní tvůrci za mou pozornost. Tu náhle se mi v mysli rozjasnilo. Režisér Antonio Margheriti , všeobecně uznávaný řemeslník který po mnoho let prokazoval svůj um, ať už šlo o sci-fi , horror, či Western. Zbožňuji jeho Zombie/gore Apocalypse Domani (1980) či temný Western E Dio disse a Caino (1970) s démonickým Klausem Kinským. V tom si náhle uvědomuji, jak trestuhodně jsem jej opomíjel a pokusím se vše v dohledné době napravit. Zvolil sem tedy první režisérův horror La vergine di Norimberga. Společným znakem Margheritiho filmů je hutná a působivá atmosféra, což je prvek kterého si cením na filmech nejvíce. Norimberská Panna na tom není chvála satanu jinak. Mladý hrabě Max si přivede na svůj hrad manželku Mary který leží v Německu. Nad panstvím se však vznáší temný stín minulosti v podobě Maxova předka, Kata, jenž mučil a zabíjel v Norimberské (železné) panně nestoudné smilnice. Prostě takový středověký mravokárce. Mary je však o několik stovek let později svědkem stejným způsobem zavražděné služebné v hradním muzeu zřejmě zřízeném na počest slavného předka. Druhý den však po zavražděné dívce ani stopa. Max říká Mary, že blouzní ale je zřejmé že hrad skrývá děsivá tajemství. Mary se postupem dopátrá děsivé pravdy...

Hlavní úlohu ztvárnila Rosetta Podestá která mi nepřišla bůhví jak atraktivní ale hrála velice obstojně. Její Mary byla možná chvílemi hloupá ale svým nebojácným chováním si vysloužila mé sympatie. Z vedlejších postav stojí za zmínku samozřejmě klasik nejklasičtější Christopher Lee jako tajemný sluha s jizvou na ksichtě. Nemá příliš prostoru, ale jeho účast vždy potěší. Margheriti je vskutku mistr atmosféry. Prostředí hradu, zatuchlé kobky, pavučiny, louče, mučicí nástroje a to vše graduje ve vynikajícím a vcelku působivém závěru. Dočkáme se i trocha gore v pěkné scéně s krysou. Ortolaniho hudba šmrncnutá jazzem se tam z počátku příliš nehodí, ale postupem jsem v ní našel zalíbení. Absolutní hodnocení (prozatím) nedám protože v hlouby duše očekávám ještě větší pecky. Jinak super gotika :-)   

8/10

Il Boia scarlatto (1965)

Oh velký markýzi de Sade. Věčný to horrorový inspirátore. Na dobu vzniku se jedná skutečně o sadistickou podívanou plnou fetišistických (a popravdě sexy) obleků, různých mučicích nástrojů a celkem vypečených scén mučení. Děj je jednoduchý a prostý jako libovolný, průměrný americký slasher . Skupinka modelek a fotografů chtějí fotit v prostředí starého hradu fotečky do časopisu. Pán hradu je nějaký divný, ve sklepeních starého hradu se kdysi stalo něco podivného, první model zařve po chvilce a torture show může vypuknout. Musím říci, že i přes nápadité a svým způsobem dráždivě provokativně laděné scény jsem byl v závěru zklamán. Tvůrci i přes všechnu tu mučící a drastickou parádu opomněly vytvořit tu správnou atmosféru a ta pro mne bývá vždy na prvním místě. Nejvíce mně tak zaujal kat vykonávající spravedlnost na svých obětech. Kulturista Mickey Hargitay ztvárnil psychicky a především sexuálně narušeného magora vskutku se zápalem a stal se pro mě největší atrakcí filmu. Ještě byla fajn železná panna a muška lapená v pavučince. O hereckých výkonech nemůže být samozřejmě ani řeč ale děvčata byla hezká. Film se ve své době setkal s odmítavým a kontroverzním přijetím. Dnes funguje  jako důkaz že italská kinematografie inklinovala k zvrácenostem ještě pár let před tím pravým boomem. Škoda však té atmosféry. Mohlo se jednat o kult.