21.1.19

Terrore nello spazio (1965)


Mario Bava byl génius o tom se netřeba přít. Legendy však praví že jak se vydal za hranice hrůzného žánru tak nepůsobil mnohdy příliš přesvědčivě. To je krásně vidět na tomto kousku. V první řadě musím pokárat distributory jelikož film nemá z upíry prakticky nic společného. To je naprostá blbost. A pak celkově výtvarná stránka která bývá v režisérových klasických dílech pastvou pro oči zde působí směšným papundeklovým dojmem. Barvy a nasvícení je samozřejmě špičkové ale celková umělost mně spíše odrazovala. To se samozřejmě promítlo i do atmosféry která je prakticky nulová. Necítil sem ani strach či napětí ale zato pekelnou nudu. Posádka vesmírné lodi Argos nosí stupidní skafandry a tak jsem měl často guláš v tom kdo je vlastně kdo. Mimochodem se zde ukáže i můj milovaný Ivan Rassimov který se na chvíli objeví a zase někam zmizí. Je stejně plochý a matný jako zbytek hereckého ansámblu který nemá vůbec cenu zmiňovat. Ale abych jen nepíčoval , tak celkem působivá byla scéna kdy hrdinové prohledávají trosky vesmírné lodi a naleznou kostry přerostlých emzáků což dost připomnělo Aliena u kterého tvůrci přiznaly inspiraci tímto snímkem. To byl jeden z mála momentů kdy jsem pocítil nějaké vzrušení. A na to že to má hodinu a půl tak to bylo neskutečně úmorný. Tohle prostě Mariovy nesedlo ale to se v životě někdy stává. Možná jen milovníkům papundeklových scifáren či Ed Wooda :-D.
 

3/10

19.1.19

Sei donne per l'assassino (1964)


Až příliš dlouho jsem odkládal tento snímek. Měl jsem dlouhé roky nějaký vnitřní blok který mně neustále odrazoval od shlédnutí protože jsem se bál že to bude nic moc. Nevím kde se to ve mně vzalo ale dnes bych si nafackoval! Jak jsem mohl pochybovat o genialitě a režisérské zručnosti maestra Bavy? Z hlediska vizuálního se jedná o naprostý orgasmus. Ta hra stínů , světla a barev je naprostá slast. V tomhle se Bavovy mohl rovnat pouze Dario Argento ve vrcholné formě. Jednoduše orgie. Ve všech aspektech se jedná o zásadní pilíř všech giallo filmů. Maskovaný vrah v kožených rukavicích , mrtvé modelky , figuríny. Herecké výkony obstojné (až na komisaře , ten byl na facku) , dobrá hudba , dobrá zápletka i když pro někoho předvídatelná ale nezapomeněme že jsem v roce 1964! Mario Bava byl jednoduše génius alespoň co se týče převedení filmové hrůzy na stříbrné plátno. Jeho odkaz a důležitost pro světovou kinematografii je naprosto nezpochybnitelný ale to každý správný fanda Eurocultu moc dobře ví...

9/10