Cannibali recapitulation

Jelikož náš zbožňovaný hrdina Eli Roth právě chystá nový film o kanibalech, odkazujíc na slavný Cannibal Holocaust a ostatní, skvělé snímky z té doby zvaný Green Inferno, tak samou nedočkavostí zde udělám takovou menší rekapitulaci mnou viděných filmů z Italské produkce tohoto milovaného a nenáviděného subžánru. Připomínám, že mezi tyto snímky řadím povětšinou díla odehrávající se v džungli, kde řádí věčně hladoví křováci! Tak dobrou chuť.

 I Paese del sesso selvaggio (1972)
Tento dobrodružný snímek všestranného veterána Umberta Lenziho naprosto nečekaně zapříčinil celou tu pozdější vlnu kanibalů na které se samozřejmě poté sám svezl. Toto je však taková oddechovka plná nespoutané a tajemné přírody a především boj o přežití a později soužití mezi divochy. Jedná se o takovou one-man show Ivana Rassimova. Celé to utrpení a bolest, kterou prožívá během celého příběhu jsem mu bez váhání věřil. Váňovo charisma v pohodě obstojí i v kladné úloze. Dále zaujme krásná Me Me Lai jenž se stala vlastně takovou ikonickou herečkou celého subžánru. Zde je navíc ještě mlaďounká a skutečně k nakousnutí. Prostě talentovaná děva. A kde jsou ti kanibalové? Zhruba v několika okamžicích se dočkáme jedné scény pojídání nebohé křovácké ženy kterou napadnou nepřátelští lidojedi. Moc pěkné. Také se dočkáme několika záběrů na pojídání a zabíjení zvěře. Lenzi vlastně vytvořil takový standard, který od něj později Deodato převzal/okopíroval. Na celý film se moc hezky kouká . Hudební doprovod je příjemný a jen dokresluje celkovou exotickou atmosféru. Kdo má rád dokumentární filmy z přírody či staré dobrodružné filmy, tak tímto snímkem určitě neprohloupí. Tady to vše začalo. Jen tak na závěr: Český distributor se s názvem Vymítač kanibalů opět předvedl.
Příště nás čeká má srdcovka Ultimo mondo cannibale...