Ultimo mondo cannibale (1977)

První lidožravý kousek Ruggera Deodata považuji osobně za nejlepší z celé té Italské rodinky, co jsem měl možnost vidět. A je mi jedno jak moc se režisér inspiroval původním snímkem a že tu opět hrají Me Me Lai a Ivan Rassimov. Tohle je totiž opravdové peklo! Precizně natočený snímek kde jde především o holé přežití v nehostinné džungli a mezi lidožravými kanibaly. Skvělá kamera mě ihned vtáhla do centra dění. Měl jsem pocit, že jsem v džungli a potím se společně s hrdiny. Spousta nezapomenutelných scén se vryje do hlavy lehce jako obřadní nůž do žaludku :-). Deodato se ničeho nezalekne a už od počátku buduje pocit nebezpečí a nejistoty. Po celou dobu jsem měl nepříjemný a zároveň fascinující pocit. Gore a násilnosti jsou podány skutečně surově a realisticky. Mé přítelkyni se z toho zvedal pajšl. Především díky nechvalně proslulým scénám zabíjení zvířat. Osobně mi to taky trošku vadilo, ale na druhou stranu to jenom podpořilo naturalistický dojem z celého díla. Hudební doprovod krásný a dojímavý. Především závěr je vskutku smutný. Tohle skutečně patří mezi špičku nejen kanibalských ale všech eurohorrorů. Deodato se předvedl jako zručný a inovativní režisér , jenž se nebojí i té nejextrémnější brutality. Příště se podíváme na snímek který celý tento kontroverzní subžánr proslavil a přinesl jeho tvůrci slávu a prokletí.

Cannibali recapitulation

Jelikož náš zbožňovaný hrdina Eli Roth právě chystá nový film o kanibalech, odkazujíc na slavný Cannibal Holocaust a ostatní, skvělé snímky z té doby zvaný Green Inferno, tak samou nedočkavostí zde udělám takovou menší rekapitulaci mnou viděných filmů z Italské produkce tohoto milovaného a nenáviděného subžánru. Připomínám, že mezi tyto snímky řadím povětšinou díla odehrávající se v džungli, kde řádí věčně hladoví křováci! Tak dobrou chuť.

 I Paese del sesso selvaggio (1972)
Tento dobrodružný snímek všestranného veterána Umberta Lenziho naprosto nečekaně zapříčinil celou tu pozdější vlnu kanibalů na které se samozřejmě poté sám svezl. Toto je však taková oddechovka plná nespoutané a tajemné přírody a především boj o přežití a později soužití mezi divochy. Jedná se o takovou one-man show Ivana Rassimova. Celé to utrpení a bolest, kterou prožívá během celého příběhu jsem mu bez váhání věřil. Váňovo charisma v pohodě obstojí i v kladné úloze. Dále zaujme krásná Me Me Lai jenž se stala vlastně takovou ikonickou herečkou celého subžánru. Zde je navíc ještě mlaďounká a skutečně k nakousnutí. Prostě talentovaná děva. A kde jsou ti kanibalové? Zhruba v několika okamžicích se dočkáme jedné scény pojídání nebohé křovácké ženy kterou napadnou nepřátelští lidojedi. Moc pěkné. Také se dočkáme několika záběrů na pojídání a zabíjení zvěře. Lenzi vlastně vytvořil takový standard, který od něj později Deodato převzal/okopíroval. Na celý film se moc hezky kouká . Hudební doprovod je příjemný a jen dokresluje celkovou exotickou atmosféru. Kdo má rád dokumentární filmy z přírody či staré dobrodružné filmy, tak tímto snímkem určitě neprohloupí. Tady to vše začalo. Jen tak na závěr: Český distributor se s názvem Vymítač kanibalů opět předvedl.
Příště nás čeká má srdcovka Ultimo mondo cannibale...

Doba temna pominula...

Po nesmírně dlouhém období, deprese, frustrace a celkovému pocitu vyhoření konečně pociťuji, že se karta obrací a začínám mít konečně chuť do života. Byl jsem kurevsky dlouho mimo dění. Nyní snad opět uzrál čas, kdy se mohu opět věnovat svému milovanému filmovému žánru a především různým eurocultům , trash/exploitům a popřípadě jiným tolik rozkošným bizarnostem. Děkuji všem za jejich trpělivost.