RUSH (1983)

V roce 1983 byly rockoví giganti z Kanady na turné ale o nich tento článek nepojednává. Tonino Ricci , Italský režisér s nevalnou pověstí obohatil světovou kinematografii svým dílem vezoucím se na tehdy populární vlně populárních post-apokalyptických akčních hitů Mad Max či Escape from the NY. A stejně jako kolegové Castellari , Sergio Martino či Joey D'amato i on si chtěl přihřát polívčičku a vydělat nějaký ten mrzký peníz. Do toho si ještě pustil First Blood , obsadil první svalnaté dřevo které se trochu podobalo Slyovy a show mohla začít. Je důležité poznamenat že spřízněná díla všech výše jmenovaných pánů vypadají ve srovnání s Rushem jako Hollywoodské blockbustery nejvyššího ranku. Tady mistrovy stačilo pár opuštěných budov , skleník , vodní elektrárna , jeskyně , pár komparsistů ,vyřazené vojenské džípy a Post-apo Rambo může začít. Již před lety jsem propadl estetice braku a dokážu si užít film který je tak špatný až je zábavný. Rush toto kritérium dostatečně splňuje. Samotářský bojovník (snesitelný Bruno Minniti) bloudí kontaminovaným , zpustošeným světem ve svém džípu když tu se připlete do cesty militaristické korporaci která zotročuje nevinné duše , nutí je dřít na své základně kde jako jediní mají přístup k čisté vodě. Celé to vede ďábelský Yor (Gordon Mitchell) který zničí vše co se mu postaví do cesty! Náš hrdina se však rozhodne uprchnout , osvobodit otroky a rozstřílet všechny hajzly na sračky! Brakový nestor Mitchell přehrává jako o život a v jedné jediné akční sekvenci kterou má místo něj bojuje kaskadér a tvůrci to ani nemaskují a je jim jedno že típek vypadá jinak než Mitchell! Prostě krása! Akční sekvence mi nedají nevzpomenout na Žhavé Výstřely 2. Ale tohle je chvílemi snad ještě větší sranda. Rush se s tím prostě nemaže a filmaři taky ne. Studio Canon by se zastydělo. Teď zbystřete , jelikož po boku našeho hrdiny bojuje Spencer-Hillovský kaskadér Riccardo Pizzuti který zde má vcelku prostor. Nejdřív to vypadá že bude našemu gerojovy komplikovat život. Dojde dokonce i na bitku ve stylu populární dvojce ale pak se s ním spojí a podnítí vzporu v táboře. Pak je tu ještě  Osiride Pevarello jako otrok Homer kterého také známe především z filmů BS/TH. Jiní ehm herci nestojí ani za zmínku. Hudba je vykradená z Fuga del Bronx a myslím že i z Fulciho rozparovače z NY. Je to dostatečné krátké a tak sympaticky přímočaré že to alespoň jednou zvládne i průměrný nadšenec osmdesátkových akčních filmů. Skutečně však mrzí že rozpočet je tak mizerný , chybí více známých tváří , lepší výbuchy (tady jsou fakt tragický) a triky ale to bych asi žádal mnoho. V takovém tom ranku Edwoodovské zábavy se jedná o oddechový trash u kterého se několikrát zasmějete a to mnohdy stačí ne?

6/10

Quel caldo maledetto giorno di fuoco (1968)

Tohle že je v top 20 nejlepších špaget Quentina Tarantina? Proboha proč?  Příběh na pozadí občanské války (ze které vidíme kulový) kde unylý Robert Woods pátrá po rotačáku a jeho vynálezci který byl unesen míšeneckým grázlem a za nímž něco víc je zmatenější než ukrajinský brigádník první den ve fabrice na lisování plastu. Slibný úvod vraždy seveřanských delegátů je brzy zazděn nepřehledným pátráním hlavního hrdiny kdy mu pomáhá zubař-agent v utajení (?) Roberto Camardiel který působí dojmem slibného komedianta jenž mohl film příjemně odlehčit kdyby ho tvůrci neodsunuly na vedlejší kolej. Woods působí jako statický dřevo který nelogicky skáče z jedné scény do druhé a člověk mu tak nějak vůbec nefandí a má ho na salámu. John Ireland alespoň pekelně přehrává. Má mindráky z toho že je mestic a neustále nadbíhá jedný nesympatický huse která ho totálně ponižuje. Jako bídák je ale nic moc a je vidět že taky nevěděl kam se příběh ubírá. Akce je tu minimálně a když už tak naprosto katastrofálně sestříhaná. Ten slavný kulomet o kterým tu všichni básní jako o hvězdě smrti která zvrátí vývoj války je použitý na konci a je nebezpečný jako prskavka při štědrovečerní večeři. Piero Piccioni používá ty svoje typické hammondy a celkově by se hudba hodila spíše do jazzového klubu než k Westernu. O scénáři se nemá cenu zmiňovat. Zápletka je tak komplikovaná a zmateně podaná že samotný režisér v tom nemohl mít jasno. Nebaví mně vypisovat všechny nesmysly a nelogičnosti to by bylo na dlouhatánský článek a jelikož mě film vůbec nebavil tak se o něm nebudu sáhodlouze rozepisovat. Na konci jsem se už jenom smál jak nechtěně směšný to bylo. Nejzajímavější moment filmu je skutečně ta známá scéna kdy si Woods vyndavá kulku z ruky a to je taky jediný zapamatováni hodný moment filmu. Přijde vám článek odfláklý? Už sem to chtěl mít z krku :-D.

3,5/10