Island of Lost Souls (1932)

První filmová adaptace Ostrova Dr. Moreaua a zřejmě jediná která za to opravdu stojí. Nepříliš výraznou verzi s Michaelem Yorkem si příliš nevybavuji ale na ten úlet s Marlonem Brandonem by nejraději zapomněl nejeden znechucený divák. Tohle je úplně jiná úroveň. Režisér Erle C. Kenton dokázal udržet kvalitu a švih po celou stopáž filmu ve kterém je rozhodně na co koukat. Především musím vyzdvihnout prostředí ostrova. Exotické rostliny , kapradiny a liány vytváří velmi atmosferické a příhodné místo pro zmutované nebožáky jejichž masky jsou na dobu vzniku naprosto fenomenální. Uvěřitelné a děsivě pokroucené tváře nešťastníků převyšují pozdější verze o několik kosmických let. Herecké výkony všech zúčastněných jsou na svou dobu až nečekaně vyrovnané. Samotný Dr. Moreau kterého ztvárnil skvělý Charles Laughton působí zvráceným a místy skutečně až teatrálně  démonickým dojmem jako správný šílený vědec zahrávajíc si s matkou přírodou. Hlavní hrdina (Richard Arlen) trosečník který musí ustát nejedno příkoří děsivého ostrova není na pěst jak by se od jeho charakteru očekávalo ale působí přesvědčivým dojmem a rozhodně bych nechtěl být v jeho kůži. Největší hvězda je však Bela Lugosi jako mutant který káže zákony ostrova. Na  plátně je dohromady tak deset minut ale celý film si ukradne pro sebe. Z jeho Hause of Pain! jde mráz po zádech. Je s podivem jak málo je tato skvělá záležitost oslavována. Na svou dobu nebojím se říct nadčasový snímek který rozhodně nezklame žádného příznivce žánru. What is the Law?

8,5/10

 

Horrorová klasika třicátých let část 1.

Snažím si doplnit znalosti a přehled v mém nejmilovanějším filmovém žánru. Mezery jsou tristní a docela mě to štve. A touha po vzdělání je neukojitelná:-). Mé bádání v nekonečné studnici horrorového žánru začíná v třicátých letech, kdy do kin vtrhl skvělý Dracula a Frankenstein. Z předchozí němé éry znám také několik skvělých snímků především z Německého poválečného expresionismu ale dvacátá léta přeskočím(momentálně není chuť na němou hrůzu) a začnu v letech třicátých. Tak hurá do toho!

The Mummy (1932) 

Dnes již klasické dílo studia Universal. Bohužel jsem čekal více. Většinu filmu jsem bohužel prozíval, ale to neznamená, že film nemá fanouškům co nabídnout. Začněme od začátku. Když archeologové vykopou zafačovanou mumii kněze Im-Ho-Tepa a následně ji jeden neopatrný pacholík nechtěně oživí mocným svitkem tak mé vzrušení vylítlo téměř do orgasmických výšin jelikož zafačovaný Boris Karloff vypadá skutečně báječně. Děj se však skočí o nějaký ten pátek dopředu, a když se ústřední monstrum objeví na scéně tak k mému hrozivému zklamání mu tvůrci sundaly fáče a  navlékly ho do typického egyptského hábitu a na ksicht mu nanesly nějakou kožní chorobu. Tímto tahem podle mě film nejvíce ztratil. Těšil jsem, se jak se bude ploužit v kobkách  pyramidy a mstít se smrtelníkům za své prokletí. To se bohužel nenaplnilo. 

Místo toho tu máme milostnou zápletku. Přesto je právě Karloff  tím největším důvodem proč se na mumii podívat jelikož jeho charisma je téměř hypnotické. Im-Ho-Tep se snaží oživit svou dávnou lásku díky které skončil v sarkofágu. Potřebuje však dívčí tělo k obětování a to nalezne v hlavní hrdince, přehrávající a nesympatické krávě kdy v každé scéně kdy je na plátně marně doufáte, že jí Boris zakroutí krkem. Hlavní klaďas ničím zajímavým nezaujme a tak to celé stojí na charismatickém antihrdinovy. Dějově je to v podstatě okopírovaný Browningův Dracula převedený do povedených egyptských kulis. Hudbu nečekejte, jako to u kousků z třicátých let bývá. Doporučuji příznivcům nesmrtelného Karloffa , egyptských kleteb,tajemných  pergamenů a Universalu. Je zajímavé, že žádné zpracování mumie mi příliš nesedlo. Verze od Hammeru mě příliš neodvázala a o Sommersově komedii s Fraserem ani nemluvě. Tato mumie minimálně za jedno zhlédnutí stojí.

6/10