Tenkrát v Itálii...

Konečně jsem si našel vzácnou chvilku taky něco napsat. Spaghetti Westerny zbožňuji ale popravdě jsem tento ikonický žánr poslední desetiletí (!?) nechutně zanedbával. Tu a tam si pustím své srdcovky ale do nových teritorií se nepouštím. Postupně se snažím odbourat svůj zažitý předsudek že vše podstatné jsem již viděl a nemá cenu ztrácet čas s ubohými napodobeninami slavnějších snímků. A to nejsem žádný matador. Na csfd se najdou borci co viděly nespočetně více Italo - Westernů a zřejmě stále hledají ty skryté perly na dně hnoje. No a myslím že se připojím. Navíc musím tu a tam psát jinak se z toho každodenního života dočista zblázním :-) Začínám být po třicítce až nechutně nostalgický a s láskou vzpomínám jak jsem si jako děcka hrál na kovboje a poslední dobu se snažím ty bezstarostně naivní časy oživit. Takže se s chutí opět pouštím do této vzrušující éry Italské kinematografie.     

Guyana Tragedy: The Story of Jim Jones (1980)

Příběh Jima Jonese je dodnes maximálně šokující a bizarní. Proto jsem byl zvědavý na první filmové zpracování této nepochopitelné tragédie které vzniklo dva roky po samotném incidentu.Guyana Tragedy je televizní film ale svým zpracováním se tomu ani nechce věřit. V dokumentárním a maximálně sugestivním zpracování sledujeme na ploše 192 minut vzestup a pád jednoho fanatického šílence kterému propadlo stovky nebožáků a jako stádo oveček je dovedl ke svému hořkému konci. Byl jsem do toho tak zažranej že jsem nevnímal vůbec čas a nechal se unášet ďábelským pastorem kterého naprosto dokonale a hrozivě ztvárnil Powers Boothe. Tomu říkám maximální odevzdání se postavě. Ve vedlejších rolích se objeví řada známých tváří jako Jamse Earl Jones , Ned Beatty , Brad Dourif , Veronica Cartwright a mnoho dalších. William A Graham platil celou svou kariéru za televizního rutinéra ale zde měl zřejmě kurevsky světlou chvilku. Nemám co více bych napsal tak snad jen se koukněte a zjistěte jak nebezpečné jsou náboženské kulty , samozvaní Prorokové a jiní vymrdanci.

9/10

 

Sandálový Maraton se Stevem Reevesem

Po prvním Herculovy jsem napsal že dám peplum žánru ještě šanci a nějak se to postupně zvrhlo v Reeves mánii:-D. Vybíral jsem filmy s ním , jelikož je mi tento svalovec celkem sympatický a hrál ve filmech s největšími rozpočty a na většině se podílely zajímavý tvůrci , pozdější režisérské špičky. Ve výsledku jsem vlastně celkem spokojen. Největší zápory ve všech filmech vidím v mnohdy mdlých výkonech a nezajímavě napsaných vedlejších postavách. Všechny filmy táhne Reeves sám a není nikdo kdo by mu (až na vzácné výjimky) sekundoval. A jako největší překvapení vidím mnohdy technicky skvěle provedené bitevní scény či efektní katastrofické scény jako zkáza Pompejí či vypálení Troji. Namasírovat imaginární svaly a jde se na to!

Ercole e la regina di Lidia (1959)

Ve všech aspektech vlastně lepší než první díl. Větší rozpočet , ucelenější a zajímavější děj , epické davové scény. Přesto převládá podobný pocit. Hlavní hrdina nám přijde o pamět a na většinu filmu se stane naprosto postradatelným. Jeho úlohu převezme Ulysses ( Gabriele Antonini) který je celkem zábavný a mnohem výraznější než v prvním díle. Celkově část na ostrově je vizuálně zajímavý a trochu znepokojivý (je z toho hodně cítit Bava) ale jako u prvního filmu část s amazonkami to v podstatě natahuje a zdržuje od hlavního konfliktu v Thébách epický ale takový nedotažený. Takže dva filmy o Herculovy celkem zklamání.

6/10 

Gli ultimi giorni di Pompei (1959)

Jedna z prvních Leonových režisérských prací zde společně s Mario Bonnardem a Sergio Corbuccim jako scénáristou (!) převedly slavný příběh o zkáze města jako zábavný akční film s opravdu nesmrtelným ústředním bouchačem , římským legionářem Glaucusem který musí odhalit pravdu o násilné smrti svého otce která na první pohled ukazuje na křesťany ale postupně rozryje spiknutí nejvyššího rázu. Reeves je tady opravdu na úrovni Supermana. Zabije krokodýla holýma rukama , v hroutících troskách města zachrání dítě bez škrábnutí , prostě prdel. Děj je přímočarý a nabitý akcí. Protivníci jsou vcelku slušní.  Technicky je film na tom špičkově. Finální zkáza stojí opravdu za to. Pompeje doporučuji.

8/10  

La Battaglia di Maratona (1959)

Turneur a Bava natočily epickou , přímočarou podívanou plnou dobře provedených akčních scén (ta námořní pod vodou to bylo něco) kde naprosto nadpozemský Reeves kosí úlisné Peršany po desítkách a shazuje na ně tunové balvany holýma rukama a ještě u toho nevypadá trapně ale naprosto přesvědčivě což je asi největší devíza tohoto herce.  Což je třeba ocenit jelikož o spoustě jeho pokračovatelů tohle napsat rozhodně nemůžu. Bitva o Maraton určitě jo.

7,5/10 

La guerra di Troia (1961)

Velká slabota. Steve má nepochopitelně málo prostoru , casting podivný (Arturo Dominici jako Achilles!?) a především bitevní scény jsou tak fušersky a nudně natočeny že jsem měl chuť použít rychloposuv. Další postavy jako Odysseus či Paris byl vyloženě na pěst. Děj není také nijak překvapivý. Trochu to zvedá závěr v hořící Troji ale i tak mě tenhle film bavil ze všech nejméně.

4,5/10

Último deseo (1976)

To si takhle přijede na jedno venkovské sídlo partička zámožných lidí aby se samé nudy způsobené svými luxusními životy zavřely do sklepení a začali se oddávat orgiím ve jménu Markýze de Sade když tu náhle vybuchne atomová bomba a naši zaskočení přátelé se musí se vzniklou situací po svém vypořádat. Kolem se začne šířit radiace , nervozita , paranoia a pocit bezmoci. Některým přeskočí a jiní zase začnou střílet do všeho co se hýbe. Vskutku nevšední Španělská záležitost na pomezí post-apo/survival sci-fi  horroru šmrncnutá Romerovským Night of the living Dead jen s tím rozdílem že místo Zombie na partičku přeživších útočí ehm hordy slepců s holemi a tmavým brýlemi. A že jsou to sakra vytrvalí a vynalézaví protivníci. Skupinku přeživších tvoří samé známé tváře. Zde překvapivě sympatický Alberto de Mendoza  , veterán Paul Naschy (tentokrát řádně zmrdský) , Nadiuska (Matka Conana kterou v úvodu dekapituje Thulsa Doom) , Ricardo Palacios (známý především z Leonovek) a nějací další. Nejedná se o žádnou zběsilost ale o pozvolně se rozvíjející podívanou s podivnou ne tak úplně děsivou atmosférou ale  spíše podivně skličující. Nečekejte žádné gore či krev ale v tomhle případě to vůbec nevadí. Na režisérské stoličce totiž sedí zkušený veterán Leon Klimovsky známí z mnohačetných filmů s Naschym , což je záruka kvality. Ukáže se to především ve výborném závěru který tenhle flick dělá nezapomenutelným. Verze kterou jsem viděl byla navíc poškrábaná a sežvejkaná což samotnému dojmu přidalo. Prostě pořádný grindhouse. 

8/10    

Il Trucido e lo sbirro (1976)

Spojení Lenzi/Milian přineslo v žánru poliziotteschi řadu zajímavých snímků na které nedají fanoušci drsných kriminálek made in Italy dopustit. Lenziho brutalita a cynismus ve spojení excentrickým Milianovo herectví tvořilo nevšední a fungující spojení pro které mám už roky slabost. Vrah a polda mi dlouho unikal ale přeci jen se konečně poštěstilo. Musím říct že jsem si sledování užil jako všechny předchozí. V hlavní úloze tentokrát jako povětšinou sympatický a přesvědčivý Claudio Cassinelli který ač nikdy nevypadal jako nějaký drsňák tak mu tu úlohu ostříleného detektiva Sartiho prostě věřím. Musí se spojit ze zlodějíčkem Monnezou (Milian) , infiltrovat se mezi bandu bankovních lupičů a společnými silami dopadnout únosce holčičky která potřebuje okamžitou lékařskou péči jelikož trpí onemocněním ledvin. A čas je neúprosný. Za scénářem stojí ostřílený mazák Dardano Sacchetti který má na svém kontě jedny z nejlepších kousků všech Taliánských žánrů a subžánrů. O akci a napínavé situace tu tedy není nouze. Automobilové honičky , přestřelky , bankovní loupeže , prostě klasika. Mezi ústřední dvojkou to jiskří a skvěle se doplňují. Navíc jejich nedobrovolné spojenectví s bandou zločinců  (známé ksichty Claudio Undari , Guiseppe Castellano , Biagio Pelligra) je podařený a dobře zpracovaný nápad. Velkým zklamáním je Henry Silva jako záporák. Je tu tak málo že tu ani nemusel být což je velká škoda jelikož jeho tuhý držky se ne a ne nabažit. Je to drsná a přímočará zábava. Fanoušek zde jmenovaných person nešlápne vedle. A vyhněte se cz dabingu , je hrozný.

7,8/10

  

Le fatiche di Ercole (1958)

A jdeme na to. Předevčírem jsem po dlouhé době zhlédnul podle všeho zásadní snímek žánru Peplum  - La faticha di Ercole kde svými naolejovanými bicáky učaroval publiku charismatický sympaťák Steve Reeves a tak se na Apeninském ostrově spustila nekonečná vlna filmů kde se nabušení rekové prohání v rouškách a zvedají papundeklové balvany. Není to mé první setkání s tímto žánrem. V mém dětství běžel na český televizi Romulus a Rémus (zde také účinkuje Reeves) a co si pamatuji , tak to bylo podařená záležitost. Z paměti ještě vytáhnu VHSku -  Moloch (myslím že hlavního bídáka daboval Hrušínský) u kterýho už nevím a Leoneho Rhodský kolos který mně skutečně bavil. A tak jsem měl od Hercula velká očekávaní které však bohužel nenaplnil. Začněme klady a tím je opět zmiňovaný Mr Olympia Reeves který měl zřejmě dar přesvědčivě ztvárňovat udatné reky aniž by působil směšně či teatrálně což se cení. Pak vytáhnu super kameru (Mario Bava!) , majestátní hudbu (Enzo Massetti) a veterán Arturo Dominici (např. La Maschera del Demonio) jako zrádný Erysteus. A přecházím k nedostatkům. Naprosto nejvíc mě sral zmatený a podle mého názoru nedotažený scénář. Proč jsme proboha takovou dobu na ostrově Amazonek a neplavíme se dál za rounem? Jo vlastně jsem zapomněl napsat že je to o výpravě za zlatým Rounem s mdlým Jásonem a jeho posádkou nevýrazných a zaměnitelných bouzků. Mají přeci kosit bájné netvory a překonávat příkoří které jim bohové přichystají a ne natáčet levnou Italskou romanci. Asi je to tím že tu není Harryhausen a prachů zřejmě nebylo tolik. Všeopět zachraňuje ústřední bijec který nám tu a tam něco předvede. A ještě Jásonova závěrečná bitka s tou Godzillou(?) nebyla špatná. Nechápejte mně špatně. Není to špatný film přátelé , dokonce v porovnání s Canoňáckým Herculem s tragickým Ferringem se jedná dokonce o Občana Kanea ale čekal jsme daleko nápaditější děj a více akce. Místo toho je to tak na půli cesty. Dám ještě dvojku a uvidím jestli budu mít potom chuť na další sandálovej flák.

5,5/10

Rise from Dead

Zdravím vás. Vyčerpán dětičkami , prací a narůstající obezitou se pokusím být zase trochu aktivní. V poslední době jsem měl tu čest shlédnout pár skvělých kousků a o některých přinesu i nějaký ten článek. Váš upocený Erl..